Banální text o záplavách
Hádky, kdo kdy selhal, nechme až na chvíli, kdy voda opadne
Varování: Toto není novinářský text, ale osobní postřeh
Záplav jsem bohužel osobně zažil už několik. Třikrát jako dobrovolník, jednou jako zasažený, nyní jako téměř zasažený. Musím říct, že víceméně z každého střetu s vodou jsem si odnesl o této společnosti lepší dojem, než jsem kdy měl. Překvapení?
Vezměme si například občany. Ať už to bylo na Moravě v devadesátých letech nebo o pár let později v Čechách a Praze, ohleduplnost lidí v drtivé míře dramaticky vzroste. Lidé spolu víc mluví - v obchodech, na ulici, zastaví se i sousedi, kteří se léta míjejí (ať už bezděky či záměrně). Podobný zážitek si z Prahy odnáším i letos.


Je nedoceněné, co s člověkem udělá projevená empatie. Jsou totiž chvíle, kdy chcete vědět jediné, že nejste sami. Toho jsem si všiml už v roce 1997, tehdy jsem jako dobrovolník působil na dvou místech. Jedno bylo na jižní Moravě a druhé na severní. A vypadalo to jako případová studie. Na jihu byl aktivní starosta, který obcházel své spoluobčany, pomáhal, vyjednával. Atmosféra byla vzhledem ke zkáze překvapivě dobrá, nemizela naděje. Dohodl se i s elitními vojáky z nedaleké základny, že přijeli pomáhat (bohužel to tehdy nikdo neoznamoval v přímém přenosu televize). Brali to jako samozřejmost.
Na severu jsem pomáhal v obci, která byla zasažena mnohem méně než ta na jihu, ale atmosféra byla opačná. Starostu jsme nespatřili ani jednou, všude panoval chaos a lidé byli často od sebe izolovaní a mnohdy prožívali zalití zahradního domku hůř, než ti, kteří na jihu přišli o střechu nad hlavou.
I proto musím říct, že když jsme teď byli znovu v napětí, jestli nás voda zaplaví nebo ne, nemohl jsem věřit svým očím, když se politici na pražské radnici osočovali, kdo je větší babrák. A média pak s nimi vedla vážné rozhovory, jestli ve skutečnosti nejsou ještě větší babráci. V tu chvíli jsem chtěl vidět tiskovou konferenci, kde by byli všichni šéfové stran sedící v zastupitelstvu, a poslouchat, jak o mě chtějí pečovat.
Chtěl jsem tedy slyšet to, co slyšeli lidé v Americe před prezidentskými volbami. Tam republikánský guvernér státu zasaženého živly chválil prezidenta Obamu za skvělý postup. Přitom Obama v tu chvíli ještě moc udělat nemohl. Guvernér také určitě tušil, že konkurentovi pomůže vyhrát volby, ale stejně tak věděl, že jeho občané chtějí slyšet jediné: země pro vás dělá vše, co může.
Připišme, prosím, do příští protipovodňové strategie následující: Hádky o tom, kdo kdy selhal, nechme až na chvíli, kdy voda opadne. Díky!
Česko to těžší teprve čeká (některé oblasti doslova, protože k nim ještě nedorazila velká voda). Odklízení, zjišťování škod, únava, stres atd. Zkušenost ale také ukazuje, že stát, obce, Evropská unie a nevládní organizace dokážou velmi rychle pomoci. Je nutné, aby i letos tohle zafungovalo nejlépe, jak jen to jde.
Bude se také hodnotit, kde protipovodňová opatření pomohla, kde selhala či nebyla vybudována vůbec. Sám jsem byl ale letos svědkem toho, jak se řada lidí poučila a situaci nepodcenila. Vybavení domácností se vynášelo do pater či odváželo jinam. Lidé si přes sociální sítě nabízeli pomoc, informace či ubytování. Zkrátka se učíme v čase klimatických změn fungovat jinak, jsme zkušenější. A i to je dobrá zpráva.
Jak jsem zmínil v úvodu, tohle není novinářská zpráva. Určitě by tu mnozí mohli okamžitě vyjmenovat opačné zážitky. To jsou ale jiné příběhy, tenhle je můj.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










