Babišovo ideální prorůstové hnojivo

Zdá se to jako okrajové téma; zejména vedle bouře kolem OKD, které se autorka s dovolením věnovat nebude. Ale není. Průzkumy veřejného mínění v posledních týdnech ukazují vytrvalý růst popularity hnutí ANO. A jejich noví příznivci jsou lidé, o nichž straničtí stratégové sní: ochotní chodit k volbám, bývalí fanoušci jiných partají.

Vysvětlení tohoto trendu se objevilo několik. ANO prý stále na lidi funguje jako nová, nadějná politická síla, která ještě nestihla nic pokazit. Nic nedělají, nic neříkají ani nemusejí – a přesto i proto je lidé dále podporují. Nebo že v tom hrají roli média, která šéf ANO Andrej Babiš vlastní.

Autorka si dovolí s těmito zdůvodněními nesouhlasit. Jednak nátěr novosti se obvykle velmi rychle oloupe; tím spíš, pokud strana dostane šanci prosadit svoje sliby v praxi. Věci veřejné, kterým podobná rétorika vynesla ve volbách před čtyřmi lety bezmála 11 procent hlasů, začaly velmi rychle po vstupu do vlády padat a už za půl roku se ocitly na hranici vstupu do Sněmovny.

Plesy a setkání s voliči a sympatizanty a výjezdy do krajů pořádají i jiné strany, jenže zdaleka v takové intenzitě a „pokrytí“.

Také představa o onom „nicnedělání“, kterým se nic nezkazí a nikdo nenaštve, není zcela přesná. Voliči ANO jsou značně nesourodou skupinou s rozdílnými názory – kupříkladu na podzimním mítinku hnutí v Brně se sešli jak voliči, kteří se počítají k pravici a které zklamala ODS, tak lidé, kteří navrhují znárodnění firem jako lék na státní dluh. Takže část z nich zklamou, ať udělají, co udělají.

Navíc už politici ANO mají za sebou pár situací, které jim body u veřejnosti nepřinesou. A nejde jen o ministryni spravedlnosti a její neobratný výrok o protektorátu, ale také přímo o momentálně nejpopulárnějšího českého politika Babiše. Lidem sice zjevně nevadí jeho problematická minulost, jasný střet zájmů ani vyhrožování zneužitím moci, ale ministr financí už má za sebou výroky, které popularitu nepřiživí žádnému politikovi. Třeba prohlásil, že nechce zvyšovat platy učitelům, policistům či hasičům.

Ono zvyšování preferencí tak může být výsledkem něčeho jiného – totiž nenápadné, ale intenzivní kampaně hnutí ve všech krajích. Kampaně, která nezvolnila od voleb. Nejde o klasické předvolební mítinky, ale ANO strávilo měsíce po podzimních volbách pořádáním jakýchsi „udržovacích“ akcí. Regionálními plesy, mikulášskými nadílkami, vánočními večírky a „diskusními podvečery“. Nováčci ve Sněmovně jezdí do svých krajů na „kávu s poslanci“. A konečně kampaní pro evropské volby už se ANO vrací do vod klasické předvolební akce, byť ji nazvali ji Listening Tour čili „naslouchací turné“.

Plesy a setkání s voliči a sympatizanty a výjezdy do krajů pořádají i jiné strany, jenže zdaleka v takové intenzitě a „pokrytí“. V době nízké důvěry v politiky a dlouhodobého pocitu voličů, že politiky nezajímají, může tedy nekončící připomínka politické značky, která navíc do omrzení opakuje, že chce hlavně „naslouchat“, hrát zásadní roli. K tomu připočtěme fakt, že lidi méně čtou noviny, téměř nečtou stranické programy a stále častěji se rozhodují ve volbách impulsivně a na poslední chvíli. Nekonečná kampaň hnutí šéfovaného vlastníkem Agrofertu je pro takovou půdu ideální prorůstové hnojivo.