Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Krátce před šestou, sobotní srpnové ráno. Probouzím se v posteli v přerovském bytě mé pratety a začínám se připravovat na další den dovolené. Pro dobrý start dne si pustím pár skladeb od mých oblíbených Pink Floydů, obléknu se do cyklistického, zabalím věci do brašen a v kuchyni se pozdravím se svou pratetou Janou. Stejně jako předchozí večer, kdy jsem do Přerova přijel na kole z Prahy s jedním přespáním ve Hlinsku, mě Jana pohostí a ještě mi dá jídlo na další cestu. Před domem své hostitelce poděkuji za perfektní zázemí, rozloučím se s ní a vydám se po cyklostezce podél Bečvy na východ.

Prvních asi 20 kilometrů dnešní etapy představuje svižná jízda po rovině, kdy si vychutnávám krásnou atmosféru klidného víkendového letního rána. V Hranicích na Moravě odbočuji do kopce a kolem kamenolomu přejíždím rozvodí mezi Černým a Baltským mořem. Přes Starý a Nový Jičín se blížím ke Štramberku, kde si v kopci dopřávám menší zastávku, kupuji jídlo na další cestu a místní specialitu štramberské uši pro rodinu. Na Štramberku jsem několikrát byl v dětství s rodiči, ale dnes štramberský hrad a ani jiná zajímavá místa po cestě nenavštěvuji. Mým cílem je do večera dojet na česko-polsko-slovenské trojmezí, kam je cesta z Přerova dlouhá kolem 150 kilometrů s množstvím kopců na cestě.

Jako studenta geografie a cyklistu mě dosahování trojmezí a dalších zeměpisně zajímavých míst v Česku i zahraničí láká. Po loňské jednodenní jízdě z Prahy na česko-polsko-německé trojmezí u Hrádku nad Nisou jsem se letos rozhodl dojet na trojmezí Česka, které je z Prahy nejvzdálenější. Za Kopřivnicí se začíná vpravo ode mě více profilovat pohoří Beskyd s rozpoznatelnou, ale ne zcela dominantní Lysou horou. Zároveň se postupně obloha začíná zatahovat. Na rozdíl od jiných cyklistických cest, kdy jezdím za den méně kilometrů (80–120), se nyní soustředím téměř jenom na samotný pohyb a krajinu kolem sebe vnímám pouze jako krásnou kulisu kolem mého osobního světa.

Na úpatí Beskyd v blízkosti Třince se spouští silnější déšť s bouřkou, který přečkávám pod střechou autobusové zastávky. Déšť pomalu ustane, ale pro jistotu si obléknu pláštěnku a nepromokavé návleky na kolo. Při jízdě po lesní cestě blízko Jablunkova se silnější déšť opět vrací, ale nehřmí, takže pokračuji dál. Má téměř jediná myšlenka je na to, abych dojel před setměním na trojmezí a následně do předem domluveného ubytování. Na kraji Bukovce (nejvýchodnější obce Česka) vyjíždím na další rozvodí (opět Baltského a Černého moře), přičemž se dostávám do mně nepříliš známé krajiny česko-polsko-slovenského pomezí. Cesta konečně přestává stoupat, neprší a přímo na česko-polské hranici vidím „panáky“ ze snopů obilí, což je v české krajině téměř nevídaný prvek.

Přijíždím do vesnice Hrčava, odkud je krásný výhled na okolní kopce ve všech třech státech a dominantní dálnici D3 na slovenské straně. Samotné trojmezí se nachází asi kilometr a půl v údolí pod Hrčavou a já sám sobě „nadávám“, že mě jako geografa tyto mezní body lákají. Na trojmezí se nechám vyfotit polskými turisty, trochu se občerstvím a kolo tlačím do prudkého kopce zpět do Hrčavy. Následuje rychlý silniční sjezd a delší výjezd k chatě Gírová. Část tohoto výstupu jsem kolo tlačil po lesní cestě opět za silnějšího deště. Po více než devíti hodinách na cestě a 156 kilometrech jízdy se ubytovávám a dávám si sprchu, polévku a pivo. Nepamatuji si, že bych někdy jindy byl vděčnější za střechu nad hlavou a teplé jídlo. Během večeře si v prázdné chatě příjemně povídám s místním správcem, nicméně mě zmáhá únava, takže se odebírám do svého pokoje. Tam si chvíli při pohledu z okna vychutnávám pro obyvatele Prahy nezvyklé ticho okolních lesů, napíšu manželce zprávu o svém dojezdu a jdu spát.

Autor je studentem geografie.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].