Všichni prezidentovi opičáci

Kancelář prezidenta Klause vyrostla ve skutečně plodnou líheň rozmanitých extrémních názorů. Popírání globálního oteplování patří k běžné agendě, stejně jako politolologické analýzy (tedy odhalování atributů levičáctví) batohů a lahví na pitnou vodu. Občas diskusi okoření sám prezident popřením romského holocaustu v táboře v Letech, ovšem neméně se činí jeho poradci. Že invence nevysychá nyní dokázal druhý muž Klausovy kanceláře Petr Hájek.„Já z opice nepocházím,“ zahájil na semináři Centra pro ekonomiku a politiku svůj příspěvek o darwinismu a svým de facto přihlášením se ke kreacionismu řádně namíchl přítomné biology.

Je zajímavé, že v ateistickém Česku zazněl i názor, který mívá odezvu hlavně v zemích, které svou modernitu těžko kloubí se silnou náboženskou tradicí (Turecko, USA). Víra v Boha - stvořitele a poznatky moderní vědy leckomu nejdou snadno dohromady a to nejprimitivnějším řešením dilematu je jednu z mincí prostě zahodit jako neplatnou. To dlouho dělali úzkoprsí pozitivističtí vědci a ještě bizarnějším způsobem dělají kreacionisté a zastánci inteligentního plánu. Pro střízlivě uvažujícího člověka – ať věřícího nebo ateistu – jsou všechny ty rádoby vědecké pokusy popřít darwinismus a dokázat, že Adam a Eva spolu žili v ráji po boku nosorožců a plameňáků, v zásadě legrační a neskutečně krkolomné. Úsměv tuhne jen v případě, že se je někdo pokouší prosadit do školních osnov jako v USA.

To u nás nehrozí, proto si můžeme dovolit se Hájkovým slovům od srdce zasmát a sledovat jak své náboženské přesvědčení, které ještě nevyrostlo z puberty černobílého rozštěpení světa, dává do služeb tradiční zákopové války svého šéfa a líčí darwinismus jako blud marxistů a levičáků.

Zdejší přírodovědci nejsou na dovoz kreacionistických nesmyslů zatím zvyklí, takže je odmítnutí Darwina prezidentovým mužem rozladilo. To se dá pochopit, ale člověku na tom vzedmutí emocí dojde, jak snadno hradnímu think tanku prochází u vědců jiný, mnohem nebezpečnější blud – popírání globálního oteplování. V podání Václava Klause ostatně nejde o žádný blud, spíše rafinovanou destruktivní strategii zacházení s mocí. Čeští vědci, klimatology nevyjímaje, jí sice občas na tiskových konferencích odmítnou, ale to je málo. Razantnější a intenzivní kampaň otevřených dopisů, peticí a distancování se na mezinárodních fórech by vůbec neškodila.