Tak teď už to snad nespadne

Ten příběh nekončí idylou, ale když přimhouříme jedno oko dá se říct, že se vyvíjí do přijatelného kompromisu. Řeč je o rodině Tulejových, která byla na podzim roku 2006 spolu s mnoha dalšími vystěhována ze svého bytu v centru Vsetína. Postaral se o to, tehdejší starosta města Jiří Čunek, který v rámci tažení proti neplatičům z jednoho problémového činžáku, zahýbal i osudy mnoha rodin, které řádně platily, a jejichž jediným problémem bylo, že byli Romové. S Tulejovými to dlouhé měsíce vypadalo špatně. Teď to ale vypadá, že z jejich životů už brzy zmizí každodenní obava, kam jejich děti složí hlavu.

Pro pochopení celé patálie je třeba se vrátit pár měsíců zpátky. Dvanáctičlenná rodina se po demolici problémového činžáku v centru Vsetína ocitla na Prostějovsku v řadovém domku v Čechách pod Košířem. Aby si dům mohli dovolit, dostali Tulejovi bezúročnou půjčku 460 tisíc od města Vsetín, kterou řádně splácejí. Dodnes se ale nestali oficiálními majiteli domu - a zjevně udělali dobře. Stavební úřad totiž rozhodl, že dům je v tak strašném stavu a jeho oprava by byla natolik finančně náročná, že je rozumnější ho zbourat. Demolice sice byla ihned zrušena pro formální chybu, ale na stavu domu to stále nic neměnilo – neobyvatelný. Makléř Marian Budinský (jehož firma dům původně městu nabídla a kvůli úředním komplikacím ho měla dosud oficiálně v majetku), i město Vsetín Tulejovi dlouho společně tlačily k podpisu smlouvy, ale Tulejovi to vždy odmítali. I když to znamenalo žít bez elektřiny (kterou Budínský, coby oficiální majitel nikdy nezaplatil přesto, že mu Tulejovi uhradili za proud dvacetitisícovou fakturu). Vsetínské zastupitelstvo si před vánocemi odhlasovalo, že pokud Tulejovi nepřistoupí ke smlouvě, odebere jim půjčené peníze a rodina skončí rozstrkaná po azylových domech.

Je přirozené, že v tomto mišmaši se nevzdělaná rodina Tulejových pohybovala jen s největšími potížemi. Bez pomoci právničky Tamary Vránové by to zjevně bylo zhola nemožné. Právě Vránová Tulejovým poradila vyčkávací taktiku – pokud Budínský nepodá do konce roku žalobu, že nepodepsali kupní smlouvu (ačkoliv to dříve, když ještě neznali stav domu písemně slíbili) mohou se věci pohnout k lepšímu.

A realitní makléř - světe div se - žalobu na Tulejovy nepodal - i když jeho vítězství by bylo téměř jisté. Naopak trestního stíhání se dočkal on sám za to, že si nechal dvacet tisíc korun obdržených od Tulejových za elektřinu. A město Vsetín také otočilo. Dům koupí Vsetín (bohužel netušíme za jakých podmínek) od Mariana Budínského a provede nutné opravy. Tulejovi se zaváží smlouvou, že se stanou majiteli opraveného domu. Zatím není jasné, jestli jim půjčka bude navýšena o cenu oprav. Vše ještě záleží na vyjednávání.

Rodina by sice nejraději dostala opět k dispozici svou splácenou půjčku a vrátila se za tyto peníze zpátky do Vsetína, kde má příbuzné a přátelé, ale bohužel není v pozici, kdy by si mohla vybírat. Každopádně platí, že situace Tulejových se změnila z „beznadějné“ na „spíše nadějnou“: místo tlaku na to, aby se za veškeré své peníze stali majiteli domu, který brzo spadne, stanou se –doufejme- za stejné peníze majiteli domu,v němž je možné žít.

Není to žádná pohádka s nejlepším koncem. Přesto je dobré si připomenout, že díky zásahu ombudsmana Otakara Motejla, výkonu právničky Tamary Vránové a zájmu médií se jeden zpackaný český příběh otočil k lepšímu.