Stále dvojí „realita“
„Ještě před deseti lety by dítě v takovém stavu nemělo pravděpodobně šanci,“ komentovala už dříve zlepšující se stav Natálie Sivákové primářka popáleninového centra v Ostravě Zdenka Crkvenjaš.
Dvouapůlletá holčička, která letos v dubnu utrpěla popáleniny na osmdesáti procentech těla kvůli žhářskému útoku čtyř neonacistů, byla včera propuštěna z nemocnice. Domů se sice vrátit nemůže, ten musel být po požáru stržen, důležitější je však, že tak malé dítě se lékařům po dvaceti operacích podařilo nakonec zachránit.
Během těch výše zmiňovaných deseti let činila a činí medicína neustále pokroky. Česká společnost tak kontinuálním zlepšováním neprochází, přesto se věci mění, ale i vrací. V únoru 1998 tři neonacisté zmlátili a následně srazili do Labe Romku Helenu Biháriovou, její tělo se našlo až o dva dny později, útočníci si odseděli od jednoho do šesti let. Na jaře stejného roku zbili čtyři neonacisté Roma Milana Lacka tak, že se nemohl zvednout z vozovky, kde jej o několik minut později přejelo auto. Hlavní agresor dostal za těžké ublížení na zdraví tři roky natvrdo, jeho kolega jeden rok a další dva byli odsouzeni podmínečně. O tři roky později ubodal sympatizant krajní pravice Vlastimil Pechanec Roma Ottu Absolona, a soud jej i kvůli pestrému trestnímu rejstříku poslal na sedmnáct let do vězení.
Natálie Siváková mohla být po osmi letech dalším člověkem, jenž byl zavražděn jen kvůli barvě své kůže, národnostní odlišnosti. Blízké okolí šestičlenné romské rodiny reagovalo na jejich neštěstí zvláštně – žádný neromský soused nepřišel vyjádřit podporu, město neodpustilo nájemné za prozatímní ubytovnu („… protože bůhví, proč ten dům vlastně shořel“) a především se pomoc musela zvažovat vzhledem k tomu, že otec Natálie nemá čistý trestní rejstřík a vyhýbal se trestu odnětí svobody. Do charitativní sbírky na nové bydlení přispívali lidé mimo obec Vítkov, v níž rodina žila.
Když byli zatčeni čtyři útočníci, celé jejich neromské okolí mluvilo o hodných klucích, co moc rádi posilovali a vždycky pozdravili. Romové ze stejné ulice mluvili o opakovaných výhružkách i lahvi s neznámou tekutinou, kterou jim před dvěma lety někdo hodil do bytu. Policisté, kterým útoky ze strany budoucích žhářů nahlásili, věc odložili jako přestupek. Dva „z hodných kluků“ se navíc před dvěma týdny zodpovídali před soudem z útoku teleskopickými obušky na hosty rýmařovské diskotéky.
Vypadá to, že se ani po deseti, ani po dvaceti letech nejsme schopni zbavit černobílého pohledu na věc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
