Jedny z prvních lyží. Tenisky Shaquillea O´Neala. Tretra Emila Zátopka. Návlek Neila Armstronga. Střevíce Přemysla Oráče. Švejkovy ovinovačky. A taky československá vlajka, se kterou se Eugene Cernan krátce prošel po Měsíci. Stejně tak dobře by mohly být v Národním muzeu v Praze vystavované trofeje vybitých živočišných druhů. Nebo hora nerecyklovatelného odpadu. Nebo fotky nenávratně zničené krajiny. Nebo dokumenty toho, jak člověk likviduje sám sebe. I to jsou přeci Stopy lidí, jak stojí v názvu právě otevřené, pravděpodobně hojně navštěvované výstavy.
„Návštěvníci budou v roli stopařů sledovat své předky ve chvílích, kdy osidlovali a měnili naši planetu a utvářeli lidskou společnost“, prohlásil při otevření Michal Lukeš, ředitel Národního muzea a zároveň autor tématu projektu. Proč tedy ukazovat negativa a připomínat nešťastné omyly. Návštěvníky jistě víc potěší „obdivuhodné stopy ve všech odvětvích lidské činnosti“, jak se píše na internetových stránkách výstavy (www.stopylidi.cz).
Nic proti tomu, Národní muzeum nemusí jít pokaždé cestou, kterou si zvolilo třeba před šesti lety, kdy uspořádalo alarmující expozici Světlo pro Prahu. Pro zapomětlivé: ve vzduchotěsných vitrínách byli tehdy vystavené rozkládající se mrtvoly ptáků, které autoři výstavy našli pod dráty vysokého vedení, z nichž je kvůli špatné konstrukci srazil elektrický proud. V boxech je před zraky šokovaných školáků postupně rozežírali červi. V reálu jsou tyhle scény o to drsnější, že jsou ptáci po spadnutí z drátů v mrákotách několik hodin rozežíráni zaživa. Byla to natolik burcující výstava, že ji jednak chtěl tehdejší ředitel muzea Milan Stloukal zavřít, a hlavně kvůli ní začali energetici spolupracovat s ornitology na úpravě nevhodného vedení drátů.
V případě Stop lidí nic podobného nehrozí. Školáci budou nadšení, že si můžou hned u vchodu otisknout stopu do molitanového chodníku slávy. Proč ne. Třeba je to naposled v jejich životě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
