Proč je důležité míti Langera

I když to na první pohled vypadá jako banální pře mezi jedním nespokojeným odmítnutým soudním čekatelem a vrtošivým prezidentem, jde o zásadní spor. Rozhoduje se v něm totiž o tom, jakou váhu tady má právo proti libovůli politické moci. Optimistická zpráva hned na úvod – po tomhle týdnu je právo zase o trochu silnější.

V případu jde o to, že Václav Klaus odmítnul před časem jmenovat soudního čekatele Petra Langera do taláru, aniž by ale řádně zdůvodnil proč. Odvolával se přitom na to, že v této věci své kroky vysvětlovat nemusí. Teď ale soud – už podruhé za sebou – řekl, že prezident se mýlí. A že i pro něj platí, že by měl svůj postup náležitě vysvětlit.

Podle verdiktu soudu by tedy teď měl prezident Langera buď jmenovat, nebo uvést jasné zákonné důvody, které mu v tom brání. Jak se hlava státu zachová není jasné. Z jeho předchozích prohlášení lze ale vyvozovat, že se proti verdiktu odvolá k Ústavnímu soudu.

Ať už spor nakonec dopadne jakkoliv, je důležité, že k němu došlo. Právě příběhy jako je ten Langerův totiž rozhodují o tom, jak bude v budoucnu vypadat Česko. A soudě podle dvojitého rozhodnutí zdejší justice a odvahy čekatele Langera jsme na správné cestě. Díky nim totiž máme oficielně potvrzeno, že prezident a potažmo jakýkoliv jiný politik si nemůže dělat, co ho právě napadne, ale že i nad ním stojí normy, které musí dodržovat, aby se jejich vláda nevymkla demokratické kontrole.

Ale hlavně: Langerův příběh je inspirativní především v tom, že popírá jednu zdejší oblíbenou mantru. A sice, že jedinec tady sám nic nezmůže. Díky Langerovi teď víme, že to může být i jinak.