Platící piráti

Průměrná cena, kterou zájemci platili, sice není nijak velká – 65 korun. Když to ale vynásobíme počtem placených stažení (zhruba 4 tisíckrát) a připočítáme další platby za koupi jednotlivých skladeb, přišla si zatím kapela prodejem tohoto alba na 257 tisíc. "Považujeme to za úspěch,“ řekl zpěvák a kytarista skupiny Wohnout Jan Homola serveru iHNed.„Chtěli jsme být průkopníky v druhu prodeje, který za pár let patrně bude běžnou záležitostí."

Zpráva budí v člověku o to větší nadšení, že v něm ještě stále zůstává pocit kolektivní viny za neúspěch Michala Jeníka. Ten ve své restauraci U petrské věže v centru Prahy přišel s akcí „Za jídlo zaplaťte, kolik uznáte za vhodné!“. A po pár dnech musel zavírat. Většina hostů totiž neplatila buď vůbec nebo ocenila skladbu tří chodů třiceti korunami. Jde sice zdánlivě o dva odlišné světy – materialistický a duchovní - ale něco je spojuje. Metaforicky bychom mohli mluvit třeba o kultuře konzumování.

Je také dobře, že odvážný pokus kapely Wohnout přišel v době, kdy před pár týdny padl ve Švédsku tvrdý rozsudek proti zakladatelům serveru Pirate Bay, jedné z hlavních pirátských křižovatek na internetu. Vydavatelské firmy totiž poslední dobou v poslední křeči volají po tvrdší a tvrdší represi, místo aby hledali nové ekonomické modely. Když jim pak zástupci internetové generace řeknou, že svět, ve kterém žili, je neudržitelný, jsou napadáni za schvalování krádeže. Jak je ale vidět, aspoň část hudebních příznivců je přitom ochotna za nahrávku zaplatit, pokud její cena nebude přemrštěná.

Před dvěma týdny psal Petr Třešňák v tištěném Respektu, že smysl dnes dává jen hledání nového modelu pro podnikání s volně kopírovatelným elektronickým obsahem, jako jsou filmy nebo hudba. „Není to vůbec snadné, ale jiná cesta ven neexistuje.“ Díky Wohnoutům a jejich fanouškům jsou už pro takovou cestu první turistické značky i v České republice.