Odcházení Václava Havla

Nestává se často, aby byla zpráva, že se něco nepovedlo, dobrou zprávou. Václavu Havlovi se nepovedlo dohodnout se s Národním divadlem na premiérovém uvedení jeho nové hry Odcházení. To je zpráva přímo skvělá!

Vždyť v paměti ještě zůstává, jak toporně působilo jeho rozloučení se s prezidentským úřadem právě na půdě zlaté kapličky, kde mu jeho žena Dagmar Havlová v dobré vůli nadělila večer plný poklon významných junáků a junaček země české, a tím mu přiřkla roli rozpačitého tatíčka shlížejícího z lóže na vlastní odkaz národu. Ale co je důležitější: inscenace jeho hry by nejspíš na téhle scéně nedopadla vůbec dobře.

Nynější Národní divadlo se totiž podobá staré velrybě uvízlé na mělčině, jež lapá po vzduchu a v dohledu není žádná síla, která by kolos dokázala vrátit zpátky na volné moře. Pro jeho vedení není důležité, aby se tu divák zvyklý na aktuální dynamickou dramatiku cítil přirozeně. Důležitější je, aby se najedl početný činoherní soubor, jehož někteří bardové už léta marně vzpomínají na lepší časy. Takže žádné velké experimentování a raději se držet při zdi. V tomhle je na tom momentálně Národní divadlo snad ještě hůř než Česká televize. Jako by se tu zastavil čas.

Havlovy hry přitom víc než jiné potřebují energickou ruku, která si s nimi dokáže poradit. Ta v unaveném Národním divadle schází. A o moc lepší to není ani ve Vinohradském divadle, kam by se snad Odcházení mělo přemístit. Jestli totiž něco Havlovým hrám doslova škodí, pak je to patos, který na Vinohradech na diváky z pravidelných autobusových zájezdů lijí plnými vědry.

„Poněkud nadneseně řečeno, měla by aktovka vyznít jako jakási malá úvodní trapnost – třeba jako když se zadrhne při otvírání opona,“ napsal Havel v roce 1960 o své vůbec první hře Rodinný večer. Dnes je o sedmačtyřicet let dál a akutně mu hrozilo, že jeho – dost možná poslední – kus vyzní jako pěkně velká závěrečná trapnost. Ale nic není ztracené. Havel má totiž stále možnost vrátit se tam, kde mu rozumějí už léta nejlépe: do Divadla Na zábradlí. Tam by to bylo opravdu důstojné Odcházení.