Nuda v Hradci

Rudá hvězda s pěti cípy prozářila víkend. Tisíce jejích fanoušků zažily horečku sobotní noci, mezi nimi světoznámý kameraman Miroslav Ondříček, který nadšením omdlel. Do transu ho kupodivu nepřivedl přednes Jiřinky Švorcové na sjezdu KSČM, ale to, že Slávie po dvanácti letech dosáhla na titul. Zatímco sešívaní s hvězdou protančili do Ligy mistrů, zdejší komunisté už devatenáct let čekají aspoň na první ligu. A zřejmě si ještě počkají.

Ne že by se netvářili, že už do ní patří, nebo zakrátko budou patřit. Muž, za jehož předsedování komunisté ztratili ve Sněmovně 15 křesel, Vojtěch Filip, si soudruhy podmanil slibem, že se stanou štikami v českém politickém rybníce. Kdepak být béčkem sociální demokracie! Na trávník podle Filipa vyběhne v nových dresech svěží komunistické vládní mužstvo: zatím stínové. Na spadnutí je i další perestrojka. KSČM chce rozšířit svůj voličský potenciál tím, že do lidské rasy vedle horníka, prodavačky nebo předsedy kolchozu zařadí i živnostníky. Předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik a dokonce i kovaný stalinista Václav Exner připustili, že jejich likvidace v padesátých letech byla chyba. Sjezd prosvětlila ještě jedna novinka. Na předsedkyni kandidovala jediná poslankyně, která se otevřeně hlásí k feminismu, a rovněž si za minulost své strany nasypala pár zrnek popela na hlavu. Tím ale výčet zajímavostí z víkendového summitu končí.

Na komunistech je totiž zajímavější to, co se nestalo nebo neřeklo. Vezmeme-li to od konce, opatrně sebekritická Soňa Marková dostala z 275 hlasů celých pět (proti 175 Filipovým). Příklon k živnostníkům zní sice líbivě, ale stejně komunisté cukrovali krátce předtím, než jim právě po roce 1948 „zakroutili krkem“. Koneckonců to řekl jasně předseda nedávno zakázaných komsomolců, kteří mají copyright říkat otevřeně to, co si většina komunistů myslí, ale z obavy před porušením zákona to na neveřejnosti neříkají. Pan Lukáš Kolarčík, či jak se jmenuje, se nechal slyšet, že ani nemusí usilovat o znovuznárodnění živnostníků. Oni sami prý pochopí, že podnikat je pro ně nevýhodné a ještě rádi předají svůj vykořisťováním nabytý majetek národním správcům.

Člověka, který má k programu i personálnímu složení KSČM kilometry daleko, to může zajímat jenom potud, do jaké míry tyhle vize mají šanci na uskutečnění. A tady je zřejmě důvod ke klidu. Navzdory tomu, co Vojtěch Filip říká, komunisté opravdu jsou béčkem sociální demokracie, přestože to tak v prezidentské volbě nevypadalo. Už léta řeší podobný problém jako druhá nejmasovější strana, lidovci. Totiž, že přestává být masová a čas od času někde vytryskne nápad, aby se spojila se silnějším partnerem (lidovci k ODS, komunisté k ČSSD). Z nějakých sta tisíc členů před pár lety se smrskla na 77, některé odhady mluví až o 60 tisících. Většina jsou důchodci kolem pětasedmdesáti let. Mladí, kteří se do strany přihlásili, z ní zase odcházejí. Komunisté tedy čelí reálnému ohrožení, že členstvo se za nějakých pět, deset let vejde na malý fotbalový stadion v Horních Dolních, pokud tam vůbec dorazí. Na rozdíl od lidovců se s nimi nikdo nechce bavit a dokonce nejvstřícnější sociální demokracie, by maximálně chtěla umazat jejich hlasy pro podporu své vlády, než aby je do ní vzala jako bratr bratra hlavním vchodem.

Z tohoto pohledu se na sjezdu nic zvláštního nestalo. Vedení komunistů má zajištěný pašalík v opozici na pár nejbližších let. Nemá co ztratit ani v krajských ani v parlamentních volbách, může dál plavat na protestních hlasech a občas se na komunální úrovni spojit s kýmkoliv. Přesně to řekl neúspěšný kandidát na předsedu, europoslanec Miroslav Ransdorf. Komunisté dnes podle něj nepřipomínají štiku, ale trabant. Nestojí moc peněz, odslouží si svoje, ale nenadchnou. A za pár let možná skončí na recyklační lince. Naštěstí.