Na to si zvyknete

Při čtení těch titulků jistě mnoha Pražanům spadla čelist. Místní dopraví podnik s nástupem jara oznámil, že od 1. dubna vpustí na plošiny pražských tramvají cyklisty. Dosud bylo možné V praze přepravovat kola pouze metrem. V novinách změna zabloudila spíš mezi drobné zprávičky, ale tam si držela jednoznačně pozitivní náboj (server idnes ji dokonce přivítal jako „revoluční rozhodnutí“). Ta silná slova padla i při vědomí toho, co je ve zprávě z dopravního podniku napsáno už ve čtvrtém řádku. Jde o to, že „přeprava jízdních kol“ se povoluje jen o víkendu (ve všední den se do tramvaje smí jen v noci) a jen na několika trasách směřujícím k okrajům hlavního města.

Takže si raději hned přiznejme, že ta horká novinka je pro všechny, kdo se pokoušejí kolo používat jako skutečnou alternativu pohybu po městě, absolutně k ničemu. Nastavení tras a timing je jen dalším dokladem toho, že vedení pražské radnice – které má zásadní vliv na vše, co se šustne v dopravním podniku – i nadále vnímá bicykl pouze jako prostředek k aktivní rekreaci. S bikem coby lacinou a čistou každodenní dopravní alternativou to nemá pranic společného.

Na druhou stranu si ovšem také musíme přiznat, že nadávání na radnici (a městský cyklista je v tomto smyslu schopen kdykoli tahat argumenty doslova z každé kapsy) nikam nevede. Takže to zkusme vzít za veselejší konec. Omezená vstřícnost je výsledkem mravenčí práce subtilní cyklistické lobby v hlavním městě. Požadavek na kola v tramvajích je na stole dávno, ale do praxe se dostal jen díky trpělivosti kolařských nadšenců z řad dobrovolníků a magistrátních úředníků a jejich schopnosti jít až na hranu všech možných kompromisů. Na Prahu je to v tuto chvíli dost - podpora kolům na pravidelných demonstračních cyklojízdách se tady už roky počítá na desítky jezdců (a ne na desítky tisíc, jako je tomu v některých městech Evropy).

A v jistém smyslu se lze dokonce podepsat i pod výše uvedený přídomek „revoluční“. Zavedením okleštěné přepravy totiž padá zásadní tabu, podle nějž jsou kola v tramvajích fatálně nebezpečná. Nemluvme teď o za vlasy přitažených hypotetických situacích těžce zraněných cestujících, kteří padli na jízdní kolo (to samé dnes úspěšně riskují v každém příměstském vlaku). Ve hře je spíš neoficiální plíživé pražské přesvědčení, že kola na palubu tramvají ani městských autobusů v Evropě prostě nepatří (na rozdíl od liberálnějších USA, kde se bicykly vozí třeba na nosiči před čelním sklem, aby je mohl řidič jednoduše hlídat). Pokud se tedy při právě zahájeném experimentu nikdo nešťastně nezraní, padne po jeho skončení další zásadní argument odpůrců usnadnění pohybu kol po městech.

A je tu ještě jedna okolnost. Zákaz kol v tramvajích dnes zásadně omezuje možnost pohybovat se po městě v sedle společně s malými dětmi a nenápadně je přitom učit, že není nutné všude jezdit autem. Právě pro děti představuje možnost použít tramvaj dobrou šanci jak lehce překonat nebezpečné nebo fyzicky náročné úseky kopcovité české metropole a tím značně rozšiřuje jejich bezpečný akční rádius. Pokud si teď děti a jejich rodiče aspoň trochu zvyknou na kola v tramvajích při víkendových rekreačních jízdách, možná začnou hlasitěji prosazovat postupné rozšiřování možností i na běžný život.

A to samé platí i pro ostatní pasažéry, kteří byli až dosud úspěšně strašeni, že kola mezi sedadly jsou pro ně mimořádně nebezpečná.

Pražský experiment skončí podle plánů 31. prosince. Do té doby se můžeme sázet, jak oprávněný byl předpoklad vedení pražské radnice, že když bikerům povolí tenhle směšný milimetr prostoru, nic se vlastně nestane. Doufejme, že to byl omyl.