Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Glosa

Na byty nám nesahejte

Chudí důchodci, kterým dělaly vrásky na čele čím dál větší cifry za činži, si můžou oddychnout. Vláda se k poslaneckému plánu na zpomalování deregulací nevyjádřila tak ani tak, ale v praxi to znamená, že v parlamentu projde.

3798-mobr-DumvNuslichfotoStransky002.jpg
3798-mobr-DumvNuslichfotoStransky002.jpg • Autor: Respekt

Chudí důchodci, kterým dělaly vrásky na čele čím dál větší cifry za činži, si můžou oddychnout. Vláda se k poslaneckému plánu na zpomalování deregulací nevyjádřila tak ani tak, ale v praxi to znamená, že v parlamentu projde. S potleskem ministrům za jejich sociální cítění bychom ale měli šetřit. Ve skutečnosti jejich liknavost znamená prohru. Pro lidi, kteří se chtěli stěhovat za prací, pro majitele domů, ale i pro samotné nájemníky, kteří za čas budou muset problém řešit znovu. A zřejmě nás čeká i epilog u štrasburského soudu. Majitelé žalující Česko, mají další argument, proč žádat desítky miliard odškodného za ušlý zisk.

Jednou to bude možná dobrá otázka při přijímačkách na vysokou ekonomickou: kde ještě po dvaceti letech od listopadu 1989 nefungoval trh? Správná odpověď zní, že v nájemním bydlení. Zdejší ubytovací skanzen obývají dva typy živočichů. Skupina „starousedlíků“ kdysi z nějakých důvodů dostala smlouvu na byt a platí lacinou činži. Druzí, říkejme jim třeba přespolní, „bumážku“ v kapse nemají a nájem je tak stojí daleko víc. V posledních letech se propast mezi oběma druhy pozvolna zasypávala, činže postupně rostla, ale starousedlíci na tom pořád jsou o dost líp než „přespolní“. Nevíme přesně, proč si starousedlíci tak dlouho své privilegium udrželi, víme ale, že to má na celý trh neblahé následky. Volně k nájmu se nabízejí jen byty za vysokou cenu a to brání lidem cestovat za prací. Výdělek, ve který můžou doufat ve městě, by z větší části pohltily výdaje na byt. Není se jim co divit, že raději zůstanou doma na sociálních dávkách. Rozdílné ceny znejišťují investory. Ti nevědí, jestli se jim vyplatí stavět nájemní byty či ne, takže je raději nestaví vůbec. A majitelé? Mají sice povinnost hradit opravy ve svých domech, ale z regulovaného nájemného si na ně neušetří. Výsledkem je, že bytový fond chátrá.

Teď se dostáváme do bodu zlomu. Pozdě započatá a pozvolná deregulace zatím trh nerozproudila. Majitelé nemovitostí radí uvolňování činží urychlit, aby se brzy projevily jeho spásné dopady. Nájemné se prý krátkodobě zvýší, lidé si nebudou moct dovolit držet dva až tři byty a pustí je na trh. Větší nabídka ceny zase srazí dolů. Kdo nebude mít na nájem velkého bytu v centru, ten se může přestěhovat třeba na okraj do menšího. Při téhle představě samozřejmě vstávají nájemníkům vlasy hrůzou na hlavě. A volají po přesném opaku: deregulace neurychlovat, ale zpomalovat. Politici jim naslouchají víc a cosi v tom směru slíbili. Dá se čekat, že v Poslanecké sněmovně se sejde dostatečně široká koalice části vlády a levicových stran, která línější tempo deregulací prosadí. Zděšení nájemníků, že složenky nezaplatí, menší byt nenajdou a skončí jako bezdomovci, se dá pochopit. Hůř se chápe postoj politiků, protože svým rozhodnutím vlastně nutí soukromé majitele, aby za ně sociální problémy řešili oni. Nelíbí se to nejen vlastníkům, ale ani Ústavnímu soudu. Už několikrát jasně řekl, že majitelé mají právo na zisk ze svého majetku a sociální břemeno musí nést stát. Jenže rychlá deregulace patří mezi rozhodnutí, kterým Humhrey Appleby ze seriálu Jistě, pane ministře, říká „odvážná“, tj. ta, co prohrávají volby. Není divu, že se politici všech barev snažili vždycky z rozhodnutí Ústavního soudu nějak vykroutit. Dnešní ministr pro místní rozvoj, lidovecký poslanec za Prahu (kde je nejvíc regulovaných bytů) Cyril Svoboda to přiznává s odzbrojující upřímností: nechce prý být ten, kdo voliče vyžene na ulici.

Domácí publikum dostalo dvě oficiální vysvětlení. Prý není dost sociálních bytů, kam by bylo možné chudé lidi vystěhovat. Pokud má pan ministr pravdu, proč žádná z předešlých vlád nepodporovala jejich výstavbu? A proč dovolila obcím rozprodat volné byty, místo aby si je nechaly pro nemajetné? Druhý argument zní, že sociální dávky na bydlení by zatížily státní pokladnu. Nezatíží jí ale víc nezaměstnaní z regionů, kteří kvůli vysoké činži nehledají práci ve velkých městech? Na tyhle otázky zatím nedostáváme odpovědi. Vypadá to, že prodloužením deregulací se nic tak zvláštního nestane. Agónie na trhu s byty bude pokračovat a těch pár majitelů bude dál nedobrovolně provozovat charitu.

Uvidíme, co na to řekne Štrasburk.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte