Koncert, placka a tričko
Ta zpráva vlastně jen potvrdila náznaky, které už měsíce visely ve vzduchu.
Ta zpráva vlastně jen potvrdila náznaky, které už měsíce visely ve vzduchu. Na přelomu roku prosákly do britských The Times detaily, které orámovaly odchod britské skupiny Radiohead od vydavatelské firmy EMI. Znalci krize, jíž čelí hudební průmysl, jistě nebyli překvapeni. To ale nic nemění na tom, že okolnosti sporu vydavatelského velikána a slavné alternativní skupiny jsou mimořádně zajímavé. A zase o kousek posilují dobrodružné očekávání, co bude dál.
Šéf EMI Guy Hands tvrdí, že kapela po něm na podzim chtěla za novou desku nechutnou sumu 10 milionů liber. Manažer namítl, že za takové peníze nestojí ani Radiohead a nabídl třetinu. Kdyby na návrh přistoupil, bylo by to nefér vůči ostatním hudebníkům, kteří pro firmu pracují. Radiohead prý odmítli. Jisté je, že po šesti albech už nejsou u EMI smluvně vázáni a odešli. Poté nabídli aktuální album In Rainbows ke stažení na svém webu. Detaily podzimního sporu ale vidí jinak. Manažer Bryce Edge, který se skupinou spolupracuje už od hubených let (přidal se ještě dříve, než si spolek - právě na žádost chlebodárců z EMI - zvolil jméno Radiohead), říká, že v hádce nešlo jen o peníze za desku. Radiohead s firmou chtěli začít debatu o vydavatelských právech na šest úspěšných alb, které pod EMI natočili. Edge argumentuje tím, že prodali 25 milionů kusů a že na svá díla mají „morální právo“ (čistě právně se má věc tak, že podle zákonů patří nahrávky plných 50 let vydavateli). Radiohead prý naštvalo, že firma se o jejich přání odmítla bavit.
Je to modelový spor. Jedni jízlivě připomínají, že experiment s albem na webu (fanoušci byli vyzváni, aby za stažení zaplatili, kolik uznají za vhodné) Radiohead moc nevydělal, protože třetina „fans“ nezaplatila nic. Dodávají, že 10 milionů liber za album je opravdu moc a že skupina by bez podpory vydavatele nikdy nedosáhla své slávy. Druzí se radují, že internet poráží arogantní hudební molochy a vrací jim jejich nenažranost, neschopnost zareagovat na digitální dobu a nutkání vidět své hvězdy jen jako stroje na peníze. A vyzdvihují jiné (a úspěšné) rebelie. Třeba Prince - s firmou Sony BMG se sice nerozešel, ale v létě rozdal nové album jako přílohu plátku Mail On Sunday a vzápětí vydělal na sérii drahých a vyprodaných koncertů v londýnské hale The O2 Arena. Nebo Paul McCartney - ten odešel po čtyřech desetiletích od EMI ještě před Radiohead a prodal svou hudbu raději prostřednitvím kavárenské sítě Starbucks.
Nechme se teď na chvíli vést srdcem a podívejme se na to přitažlivýma očima Blixy Bargelda z berlínských Einsturzende Neubauten. I oni odešli po letech od značky Mute (patří EMI) a vydali svou loňskou novinku jen pro předplatitele. Blixa v té souvislosti několikrát prohlásil, že nezkousne spolupráci s lidmi, které nezajímá hudba. „EMI vyhodila z vedení lidi, kteří stáli u jejího zrodu. Nahradila je třemi muži, ze kterých jeden vzešel z obchodu s nemovitostmi, druhý se staral o ochranku a třetí byl bankéř. S takovými lidmi bych ani nemohl jíst u jednoho stolu,“ prohlásil už v listopadu pro Respekt. Něco na tom je: éterický lídr Radiohead Tom York a blahobytný Guy Hands, šéf investiční společnosti Terra Firma, která od loňska ovládá EMI (a který své zájmy dělí mezi „zahradu“ a „rodinu“), jsou opravdu nesourodá dvojka. A kdo jiný než původně alternativní umělci by měl komplikovat život týmu, jehož jedinou vizí je nutnost rychle otočit peníze?
Uvidíme, kdo nakonec vyhraje. Další rozvody jsou na spadnutí (v případě EMI se mluví například o nespokojenosti Robbieho Williamse). Velké firmy každopádně tratí a s webem v zádech bude už asi navždy nemožné vyrobit planetární megastars, typu Michaela Jacksona nebo Madonny. Pro milovníky hudby je teď podstatné, že v kolísajícím byznysu vzrůstá jistota, že jejich hvězdy vydělají na živých koncertech, tričkách nebo třeba plackách. Konkrétně Radiohead plánují, že lístky na jejich turné budou stát 42 liber. To je hodně i v Británii, ale skupina slibuje, že za to nabídne skvělý výkon. To jí můžeme věřit. A stejně tak můžeme doufat, že ty šílené peníze skončí v kapsách hudebníků a jejich partnerů. Nikdo další z nich nebude dalších padesát let profitovat, aniž by hnul prstem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].