Kocáb s extremisty nemluví

Další příspěvek na téma, jak poskytovat v médiích prostor extremistickým názorům přinesl ministr Michael Kocáb, když odmítl dorazit na diskusi do Senátu. Chomutovská primátorka Ivana Řápková tam obhajovala exekuce sociálních dávek neplatičům, které ve svém městě zavedla.

Michael Kocáb odůvodnil svoje rozhodnutí neúčastnit se diskuse tím, že zasedání přenášel v přímém přenosu zpravodajský kanál ČT 24. Podle Kocába je to dvojnásobná chyba. Jednak žijeme v „permanentní předvolební agitce“ a řada z diskutujících kandiduje ve volbách do Evropského parlamentu nebo se chystá kandidovat v předčasných volbách do sněmovny na podzim. A v rámci televizního přenosu se tedy i taková diskuse změní v součást kampaně. Jednak, prohlásil ministr, bylo složení řečníků nevyvážené a hlasy, s nimiž zásadně nesouhlasí dostaly příliš velký prostor. Hlasy s rasistickým či extremistickým podtextem.

Je to zvláštní situace. Veřejnoprávní médium vysílá akci z parlamentu a ministr vlády se jí odmítne zúčastnit, protože je to podle něj nevyvážený pořad. Nejenom, že se nabízí námitka, že svoji neúčastí nevyváženost jen podtrhl. Podstatnější je jiná věc: současný nástup extremismu může vést k tomu, že se představitelé extremistických stran dříve či později dostanou do parlamentu. Bude to pak znamenat, že jim demokratičtí politici přenechají prostor ve vysílacích časech a diskusích protože se s nimi prostě nebudou chtít „zahazovat“? Měla by pak veřejnoprávní televize přenosy z parlamentu cenzurovat a vysílat jen vystoupení některých poslanců?

Taková představa vypadá absurdně. Jenže na Kocábovo vysvětlení lze nahlížet i z jiného úhlu pohledu. Jako na upozornění, že členové Dělnické strany sice ještě v parlamentu nejsou, ale zejména v předvolebním čase mohou některé extremistické a především protiromské myšlenky rezonovat s populismem „demokratických“ politiků. Takových jako je například primátorka Řápková nebo senátorka Liana Janáčková. A to je podstatné upozornění: jestliže demokratické parlamentní strany nedokážou tomuto populismu odolávat, bude Dělnická strana jedním z vítězů příštích voleb, aniž by získala byť i jen jedno procento hlasů.