Kdo to tady vlastně řídí?

Sto kilometrů na sever od Prahy právě spěje do finále jeden mimořádně poučný sportovní příběh. Už za několik měsíců na pláních u Liberce začne mistrovství světa v klasickém lyžování. Je to akce co do velikosti a významu nesrovnatelná s olympiádou, po níž touží spousta lidí v českém hlavním městě. Olympijským nadšencům nelze než doporučit, aby na sever zaměřili bedlivou pozornost. O nástrahách, které na velké sportovní projekty v Česku čekají, by je totiž mohl příběh libereckého mistrovství přesvědčit daleko víc, než debaty s úředníky Mezinárodního olympijského výboru.

Už měsíc víme, že olympiáda v Praze v roce 2016 nebude. Hlavní město vypadlo hned v prvním kole kandidatury. Nikdo z těch, kteří se cítí být „v národním týmu“, ale truchlit nemusí. Hlavní město totiž má našlápnuto. První neúspěch – ostatně očekávaný – tahouny pražského olympijského snu neodradil. Naopak si pochvalují, že i přes vyřazení ze soutěže posbírali cenné zkušenosti a pokračují dál. Cíl se jenom o další čtyři roky posunul. Primátor Pavel Bém teď soudí, že se česká metropole ukázala jako „odvážné město“ a její šance pro další kandidaturu narostly. Praha prostě začíná žít svůj velký sportovní příběh.

I v Liberci se začínalo podobně. Severočeský nováček taky několikrát za sebou podával přihlášky, vychytával chyby a ladil detaily. Tak dlouho a vytrvale, až se všem zalíbil a byl uznán za vhodného pořadatele mistrovství. To co jeho českým organizátorům právě teď láme vaz, nebyla náhlá nepřízeň mezinárodních lyžařských úředníků ani nízká nadmořská výška jeho sportovišť. Byl to jednoduše místní klientelismus a korupce.

Nejdřív se celý organizační tým rozpadl, když byl za záhadných a dodnes nezdůvodněných okolností odvolán jeho šéf Roman Kumpošt. Bylo to právě ve chvíli, kdy už se s akcí vážně počítalo a začínaly se okolo ní točit opravdu velké peníze.

Nově zvolené šéfové Kateřině Neumannové se tým sice za čas podařilo poslepovat dohromady, ale ten se jí teď – pár měsíců před zimní akcí – opět rozpadá pod rukama. Výpověď dali výkonná ředitelka šampionátu Renata Abtová, koordinátorka dobrovolníků Vanda Šulcová a manažer sekce akreditací Jan Dvořáček. Důvod? Není pořádně jasné, kdo přípravu celé akce vlastně řídí. Respektive je to jasné, i když tak trochu tajné: místo Kateřiny Neumannové řídí přípravu akce její partner, manažer a sportovní podnikatel Josef Jindra.

Tedy muž, o kterém se šuškalo, že stál díky svým dobrým kontaktům na správných místech už za odvoláním Romana Kumpošta z čela šampionátu. Jeho partnerka Kateřina se právě kvůli těmto nejasnostem (vyvolaným podezřením, že byznysman Jindra se snaží protlačit do akce lidi, kteří mu přihrají dobré zakázky) zavázala, že se její partner na organizaci akce podílet nebude. Její podřízení ale vidí, že slib nedodržela a nehodlají se na projektu s mlhavou strukturou vedení podílet.

Mistrovství se nakonec v Liberci konat bude. To je jisté. Rozhodně ale nepůjde o akci, na kterou by mohli být severočeši hrdí. Víc než na sportovní svátek se na ni bude vzpomínat jako na podnik „ušpiněný“ skandály, hádkami a tušenou korupcí.

Jestli nechce olympijská Praha dopadnout podobně, měla by si z toho vzít poučení. Dobré protikorupční zákony a průhledné vztahy mezi politiky, úředníky a podnikateli jsou pro úspěch olympiády v Praze nakonec důležitější než lobbing, image dravého města a výtečně vyplněné kandidátské dotazníky.