Herecká legenda slaví sedmdesátiny

Včera oslavil sedmdesátiny Dustin Hoffman. Mladší generace ho v jeho nejlepší podobě zná spíš z displajů a obrazovek než z kin: Malý velký muž, Maratonec, Kramer vs. Kramer, Tootsie, Rainman, Vrtěti psem. V nových filmech Hoffmana vídáme málo hlavně proto, že pro velkou osobnost jako on nejsou role.

Hoffman dnes tu a tam zazáří v zajímavé epizodní roli. Ale na vrcholu byl v době, kdy hlavním zvláštním efektem v hollywoodském filmu byl strhující herecký výkon a kdy být hvězdou znamenalo mít vlastní styl. Úspěch znamená také být ve správnou dobu na správném místě, a to Hoffman byl. I tak ale jeho cesta ke slávě trvala dobře deset let a vložil do ní veškerou energii.

Jako řada herců jeho generace prošel školou Actor´s studia, kde se učilo realistické herectví založeného na niterném osobním prožitku. Studovat roli znamenalo podstoupit v praxi trénink, který navozuje její pocity. Zatímco většina herců „hraje“, Hoffman se svou postavou prostě stává a může být čímkoli: geniálním autistou, polovičním indiánem, federálním agentem anebo ženou jako v komedii Tootsie, kde jeho chameleonské herectví dosáhlo vrcholu. Když se díváme na Hoffmanovu tvář, gesta a pohyby, nedělá vlastně nic. A přitom mu stoprocentně věříme a máme dojem, že jeho postavu známe odjakživa.

Hoffmana vždycky zajímala politika, ale především její vliv na každodenní život. Proto hrál novináře Bernsteina ve snímku o aféře Watergate Všichni prezidentovi muži a také otce Kramera v době, kdy si ženy vydobyly právo žít po svém. Proto hrál herce, který se kvůli roli v seriálu převleče za ženu. Jeho filmy jsou dramatické komedie a od šedesátých do devadesátých let přitahovaly diváky na celé planetě.

Pak přišla doba filmové globalizace a také nového stylu, kde se americké filmové postavy změnily ve stíny a zkratky. Živí lidé přestali být pro filmaře zajímaví. Někdy šlo o styl jako u bratrů Coenových či Jima Jarmusche, jindy o tupou snahu, „aby tomu filmu rozuměl každý“. To pro Dustina Hoffmana není. Potřeboval vždycky velký příběh, takový, jaký si lidé předávají z generace na generaci a nikdy na něj nezapomenou. A proto dnes dává přednost zajímavým epizodám před hlavními rolemi, které mu nesedí.

Až půjdete relaxovat na americký film, kde mají herci slavné jméno, ale také tváře jako lívance, kde hrají jako o Zlatou tělku a ztvárňují postavy, které jsou zajímavé asi jako sněhuláci, věnujte tichou myšlenku sedmdesátníku Dustinu Hoffmanovi. Herci, který si váží sám sebe víc než astronomických honorářů.