Člověče je naše

V čase, kdy sklízíme hořké plody ekonomické krize i nezodpovědného státního hospodaření, potřebujeme instituce, kterým se dá věřit a také symboly, které dodávají naději, že onen nevyzpytatelný kapitalismus přeci jen nevede do záhuby. Obojí nám vrchovatou měrou dopřává čerstvé rozhodnutí pražského městského soudu. Potvrdilo, že hra Člověče, nezlob se, jejíž název si několikrát neúspěšně pokoušel patentovat podnikatel Přemysl Chmelař, patří neodvolatelně a nade vší pochybnost nám všem. Jde o klíčovou událost na poli ekonomické psychologie.

Krátké vysvětlení. Nejoblíbenější stolní hra planety funguje jako přípravka dětí na svět tvrdé tržní konkurence, který je čeká po dovršení plnoletosti, přičemž její pravidla nahrávají spíše levicově kritickému pohledu na ekonomiku. O úspěchu tu nerozhodují schopnosti, vytrvalost a píle hráče, ale nevyzpytatelné kolo štěstěny a ostré lokty, přičemž pád (zvláště je-li figurka vyhozena protihráčem těsně před dosažením cílové stáje), může být skutečně nemilosrdně brutální a psychicky devastující. Rozměr sociální spravedlnosti a důvěru v to, že svět to s námi myslí přeci jen dobře, v téhle partii symbolizuje pouze název, jenž skýtá jistou útěchu a povzbuzení do budoucna.

Dá se předpokládat, že výrobci stolních her budou po tomto rozsudku nadále pro své produkty volit stávající oblíbený titul. Pokud by ale úřady povolily jeho monopolní využívání jedinému podnikateli na trhu, ostatní konkurenti by byli nuceni sáhnout k jiným, nepatentovaným názvům. První setkání s kapitalismem na herní tabuli by se pak pro křehké dětské duše mohlo stát machiavelisticky krutou (Odstraň svého konkurenta), politicky nenávistnou (Zelení/Modří/Červení zpátky do domečku) až rasově předpojatou (Žlutý z kola ven) kratochvílí.

Zastřešující mantra Člověče, nezlob se zkrátka v těžkých chvílích dodává člověku sílu vzchopit se k ráznému odrazu ode dna. Co jiného dnes naše krizí zkoušená země potřebuje víc? Mlýny české justice melou možná pomalu, ale melou.