Česky do Evropy cesta nevede

Po zimní přestávce se pro návštěvníky otevírá jedna z nejkrásnějších pražských zahrad - Valdštejnská zahrada v areálu Senátu České republiky. K vidění je tak opět unikátní soubor soch, plastiky koní nebo Sala terrena s fontánou.

Senátní kancelář také nabízí pro turisty průvodcovské služby. Na první pohled je to velmi pozitivní zpráva. Průvodce si ale musíme objednat předem a to pouze v českém jazyce. Škoda! Během našeho českého předsednictví v Evropské unii se naše republika začala pomalu otevírat, začali jsme více komunikovat ve světových jazycích a tím i prezentovat naši zemi. A máme co nabídnout. Naši předkové nevymysleli jen kostku cukru, ale i mnoho dalších věcí jako měkké kontaktní čočky, píseň Škoda lásky nebo samodofukovací pneumatiky. Proč to ale neumíme pořádně prodat?

Po Entropě, sebestředných projevech českých politiků před evropským publikem a nesmyslném pádu vlády vypadá české předsednictví v současné době trochu jako zpackaná záležitost. Polovina předsednictví už je také za námi a nám jakoby došel dech. Je škoda, že nedokážeme držet linku mezinárodní otevřenosti a chytnout se šance, kterou nám nabídlo právě vedení sedmadvacítky. Všichni jsme hrdí na to, co dokázali naši předkové, nemá to ale velký smysl, pokud to nedokážeme světu ukázat i za hranicemi naší země. Proč neprezentovat zahraničním turistům alespoň malé národní „úspěchy“ jako Valdštejnskou zahradu?

Úspěch a uznání bývá většinou výsledkem dlouhodobé prezentace maličkostí a ne jednoho krátkodobého třesku a tisíců brožurek v angličtině natištěných v rámci předsednictví.