Biovejce za devět

Biopotraviny nejsou žádná významná položka v jídelníčku, ani v peněžence, jen půl procenta z výdaje za potraviny. Zajímavé ale je, jak rychle se bio výdaje zvyšují: za rok (od 2006 do 2007) o sedmdesát procent. Nadále se očekává stejně prudký nárůst, co rok to desítky procent, takže v roce 2010 to bude zase pětkrát víc. Tento odhad agentury Green marketing je starý jenom měsíc, a přesto je otázka, jestli pořád ještě platí. Jestliže nastane ekonomický pokles, kolik lidí si bude ochotno koupit třeba bio vejce za devět korun, jen proto, aby se jedna slepice mohla procházet?

Momentálně si česká střední třída, bohatá jako nikdy dřív, ráda dopřává nejrůznější přilepšení. Mezi které se řadí vedle stále lepších dovolených nebo vybavení domácnosti také „zelený luxus“: jsou to hlavně biopotraviny, ale také ekologicky šetrné oblečení nebo kosmetika, fair trade výrobky a tak dále; prodeje ve všech těchto kategoriích se rychle zvyšují. Kupujeme si je, protože si chceme a můžeme připlatit za dobrý pocit. Ale je otázka, jak dlouho se nám bude chtít dávat za něco tak prchavého peníze navíc.

Možná už dlouho ne, ani nám, ani mnohem zelenějším spotřebitelům ze západní Evropy. Na jeden signál jsem narazila při psaní článku o ekologickém, „zeleném“ marketingu, který vyjde v příštím Respektu. V západní Evropě stejně rychle jako útraty za ekologické zboží vzrůstají i výdaje firem za reklamu se slogany jako: „bez emisí“, „šetrné k životnímu prostředí“ nebo „udržitelný“. Zároveň se hledají způsoby jak užívání takových slov regulovat, aby s nimi firmy nežonglovaly úplně libovolně. Jenže ve stejnou chvíli se objevuje jiná debata: jak dlouho budou tyhle „zelené“ řeči ještě působit? A nevrátí se spíš stará dobrá reklamní rétorika, která bude říkat: tohle zboží sice možná nešetří životní prostředí, ale vaše peníze ano.

Jak to tedy s drahými biovejci, fair trade kávou, organickou bavlnou nakonec dopadne? Neskončí s ekonomickým růstem také tenhle boom? Hodně záleží na tom, co v hubenějších dobách udělají ti, kteří za ně utrácejí. V západní Evropě a v USA se pro ně vžila nálepka lohas („lifestyle of health and sustainibility“), volně přeloženo něco jako životní styl zdraví a trvalé udržitelnosti). Jestli za dobrý pocit při nákupu vyplatí eura a dolary navíc, i když jich v peněžence bude méně. Na serveru Lohas.com, což je zpravodajství právě pro tuhle spotřebitelskou vrstvu, se objevují signály, že je potřeba se na tu dobu přichystat. Jsou tu třeba rady, jak naložit se svými financemi. Kromě praktických investičních tipů je tu i tenhle návod: „soustřeďte se na to, co je v životě dobré, na vztahy s přáteli a rodinou, protože ty jsou důležitější než peníze.“

Což samo o sobě mnoho neznamená, ale dalo by se to vyložit třeba i takhle: až skončí blahobyt, nebude možná tolik času na utrácení, ale víc na normální uvažování. Takže bio boom se možná zpomalí, ale také snad zmizí pseudoekologie a zelené marketingové blábolení.