Bémova mateřská

Tyto (vzhledem k rozložení žen a mužů v populaci dosti opatrné) kvóty by se měly v budoucnu týkat voleb do Poslanecké sněmovny, do krajských zastupitelstev a zastupitelstva hlavního města Prahy.

Není to zpráva, která by zvedala ze sedla. Koneckonců zatím se nic konkrétního nestalo. Brzy se změní poměry a naplnění papírové snahy Fischerovy vlády asi nebude mít mnoho silných advokátů. Náladu ilustruje třeba reakce jedné z neúspěšnějších žen v české politice: místopředsedkyně sněmovny za ODS Miroslava Němcová kvóty jednoznačně odmítá.

Je fakt, že kvóty sklízí spoustu kritiky a je fakt, že existují země, kde se ženy prosazují v politice i bez nich.

Ale ještě důležitější je, že v místní vysoké politice žen ubývá a nic nenasvědčuje tomu, že by za to mohla jejich horší práce v porovnání s mužskou konkurencí. Připomeňme, že česká politika v tomto směru zaostává dokonce i za byznysem, tedy světem, kde žádné kvóty nikdy neplatily.

Něco se stát musí. Tím spíš, že navzdory obecnému narovnávání poměrů dostávají místní političky dodnes spoustu mimořádně nekorektních vzkazů, že v politice nemají co dělat. Stačí si zrekapitulovat první prázdninový měsíc. Těhotná europoslankyně ODS Andrea Češková byla v novinách vyspílána za to, že svůj stav v kampani tajila. Prý je automatické, že nebude coby čerstvá matka v Evropském parlamentu schopná odpovědně pracovat a že její mise bude „opulentní mateřská v blízkém zahraničí“. Poslankyně ODS Lucie Talmanová to zase schytala v rámci veřejné hádky mezi bývalým premiérem (a otcem svého syna) Mirkem Topolánkem a pražským primátorem: Pavel Bém její rozhodnutí nekandidovat do podzimních voleb přivítal jako konec „luxusní mateřské dovolené“.

Političky to ve zdejším mužském světě nemají jednoduché samy o sobě. Jako matky mají dvojnásobnou nevýhodu. To není novina a koneckonců ani české specifikum. Potíž je v tom, že se to nemění k lepšímu. V českém prostředí má zatím jen minimum mužů zkušenost s výchovou dětí. Jen proto je možné, že nejen novináři, ale třeba i vrcholový politik - a potažmo bývalý psychiatr – veřejně prohlašuje, že výchova dítěte spojená s prací ve sněmovně je „dovolená“. To je tedy gól: každý, kdo se v místních podmínkách aspoň chvíli staral naplno o dítě a pokoušel se zároveň zastavit všeobecně očekávaný pád své kariéry, bude v soudech nepřehlédnutelně opatrnější.

Už jen pro tu širší zkušenost by nám všem kvóty navzdory všem pochybám pomohly. Spoléhat na to, že povolební hvězdy se v pohledu na své kolegyně změní sami, zatím bohužel nemá smysl.