Ať jim to spadne na hlavu

Krize zuří a lidem se ještě honí hlavou slova, která v Praze pronášel nejmocnější muž světa Barack Obama. Všechna ostatní témata se ve srovnání s tím zdají být nějak málo důležitá. Přesto jedno z nich – i vzhledem k blížícím se nejdůležitějším křesťanským svátkům – stojí za to připomenout.

Navrácení komunisty ukradeného církevního majetku, které demokratický český stát slibuje už dvacet let, se po minulém týdnu opět odkládá na neurčito. Vzhledem k tomu, že se tak děje už po několikáté, nabízí se otázka, jestli čeští politici vůbec někdy církevní restituce odhlasují.

Původně to přitom vypadalo nadějně. Církve hodily za hlavu věroučné rozdílnosti a dohodly se na principech, jak by si navracení majetku představovaly. Katolíci se přitom odvážili k velkorysému gestu a přenechali část svého majetku, na který měli právo, chudším nekatolickým církvím. Politici (dnes už bývalé) vládní koalice dohodu přijali a předložili k hlasování parlamentu. A ten opět rozhodl: zamítnuto.

Speciální poslanecká komise, která měla oprávněnost restitucí přezkoumávat, hlasy komunistů, sociálních demokratů a bývalého poslance ODS Vlastimila Tlustého rozhodla, že restituce je potřeba znovu propočítat. Jinak a lépe. Neřekla přitom kdy a jak, jenom doporučila kolegům současný návrh církevních restitucí definitivně zamítnout.

Je škoda, že zrovna tady nejde o věc, ale jenom o příležitost, aby (dnes už bývalé) opoziční strany a jeden zhrzený poslanec pořádně zatopili politickým soupeřům. Je to lákavé a navíc bez rizika, že by politiky za tuto destrukční práci stihla zloba veřejnosti, které jsou církevní záležitosti více méně ukradené.

Zvlášť katolická církev se teď ale čím dál víc ocitá v kleštích. Její členové, hlavně řeholníci a řeholnice, dávají za obrovského vypětí dohromady rozmlácené církevní památky, otevírají v nich knihovny, výstavní síně nebo hospice, a to všechno bez vlastního ekonomického zázemí v podobě lesů a polí, které jim stále blokuje stát. Jsou odkázáni jenom na nejisté – a pro někoho i ponižujcící - dotace.

Furiantské gesto – tedy vrátit kostely a kláštery opět státu, ať se o ně politici a úředníci starají sami, si přitom už dovolit nechtějí. Na to příliš cítí zodpovědnost vůči dědictví svých předchůdců. Možná by to ale stálo za pokus. Možná by děs zástupců státu z toho, že jim stovky památkově chráněných majetků kvůli neschopnosti se o ně postarat spadnou na hlavu, mohl církevní restituce popohnat.