0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Agenda18. 9. 20145 minut

Vítězství skotského rozumu

Skotové si poměrně jasně odhlasovali, že zůstanou Brity; zemi nicméně čekají měsíce sebezpytného přepisování pravidel

Mel Gibson nakonec nezemřel zbytečně. • Autor: Globe Media /  Reuters

I člověk, který má rád novinky a je vcelku optimista, uvítá v životě pár jistot. Jednou z nich nyní může být vědomí, že Britové mají rozum. To se právě potvrdilo.  A mají ho i Skotové, kteří si právě poměrně jasným výsledkem odhlasovali, že zůstanou Brity.

Skotské referendum bylo na jedné straně skvělou přehlídkou demokracie. Počty voličů jsou rekordní v celé historii Skotska.  K volbám poprvé vyrazili také šestnácti a sedmnáctiletí; a zatím se zdá, že si tento experiment všichni pochvalují. O rozhodnutí po měsíce debatovala celá země a nikdo nemůže říct, že výsledek není promyšlený a prodiskutovaný do posledního představitelného detailu. Politici volbu akceptují. Stoupencům nezávislosti Skotska nezbývá, než si dát studenou sprchu a s výsledkem se smířit.

Reklama

Kocovina nicméně může být značná. Kampaň trvala v podstatě dva roky a v jednu chvíli se zdálo, že to má Velká Británie skutečně nahnuté. Na povrch začaly vystupovat i temné proudy, novináři si v posledních dnech začali hromadně stěžovat na slovní útoky, šéf labouristů Ed Miliband musel prchnout před rozlíceným davem stoupenců nezávislosti z obchodního střediska.

Autor textu zná osobně Skoty, kteří se rozhodli hlasovat proti nezávislosti, když viděli, s jakým hulvátstvím se nacionalisté pustili do spisovatelky JK Rowlingové poté, co se autorka Harryho Pottera postavila na stranu bojující za zachování jednoty.  

Británii čekají měsíce sebezpytného přepisování pravidel a není vůbec jasné, zda švy mezi jednotlivými částmi společného státu nezačnou zase rychle praskat.

Až překvapivě výrazné vítězství unionistů naznačuje, že se během kampaně dlouho chovali raději nenápadně.  Nicméně v posledních dnech se stoupencům zachování Británie povedl velký obrat, když intenzivní kampaní zastavili nástup nacionalistů. Hrdinou dne je především bývalý britský premiér a skotský rodák Gordon Brown, který v boji za společný stát chytil na emocionálních mítincích druhý politický dech; jeho bývalý sok a současný premiér David Cameron mu v tuto chvíli hodně dluží. O odepisovaném Brownovi po jeho hvězdném výkonu zřejmě ještě uslyšíme.

Zklamaní příznivci skotského hnutí pro nezávislost • Autor: Archiv
Zklamaní příznivci skotského hnutí pro nezávislost • Autor: Archiv

Londýn nicméně nevyhrál snadno. Nakonec musel přijít s řadou nabídek, aby Skoty přesvědčil, že podoba společného soužití jednoduše nemůže zůstat stejná jako dosud. Sever Velké Británie si vyvzdoroval ústupky, jejichž konkrétní podoba se bude ještě upřesňovat, ale budou ale značné a budou znamenat další posun k rozvolnění společného státu.

Online zpravodajství najdete zde

Už teď je navíc zřejmé, že nepůjde o posun jedním směrem: k životu se s vlastními představami probouzejí Angličané, Velšané i severní Irové. Británii čekají měsíce sebezpytného přepisování pravidel a není vůbec jasné, zda švy mezi jednotlivými částmi společného státu nezačnou zase rychle praskat.

V tuto chvíli nicméně zvítězila představa, že mnohost a rozmanitost je lepším modelem soužití. Že Británie se svými odlišnými částmi je mnohem zajímavější a pestřejší země, než by byla rozdělená na názorově homogenní části. A že nacionalismus je ten nejhloupější a nejtragičtější vynález, jaký kdy Evropa světu dala.

Výběr z publikovaných textů o skotském referendu:  

Skotsko už nyní oplývá velkou mocí (rozhovor s profesorem bristské politiky): Pokud by v referendu vyhrálo ANO, je nejkatastrofičnější scénář přesun kapitálu ze Skotska a nutnost Skotska držet si obrovské finanční rezervy, pokud by mělo přijmout unijní měnu.

 

Cameron Skotům vysvětlil, proč je lepší zůstat spolu:Cesta zpět už neexistuje. I v případě těsného vítězství odpůrců nezávislosti - a v nic jiného než těsné vítězství doufat nemohou - je dost dobře možné, že rakety Trident budou muset ze Skotska tak jako tak pryč. Stabilita Velké Británie bude navíc na dlouhou dobu zpochybněna.

 Ameriku začalo rozbití Spojeného království děsit:  Z dlouhodobého pohledu si přiznejme, že existuje spousta zemí velikosti Skotska, které jsou bohaté a prosperující, ale záleží na tom, jak dobře bude vládnout volená reprezentace.

Skotský odchod je načasován snad nejhůř, jak to jde: Američtí diplomaté, evropští politici, čínští mudrci – ti všichni pouze vidí, že si Skotsko zahrává s budoucností obskurní nedůležitosti a že rozpadlá Británie spěchá obejmout svůj úpadek. Možná to je tím, že syrové větry globalizace probouzejí leckde na světě zrod atavistických identit, etnických i kmenových.

 

Humpoláci v Československu, náš vzor:Idealisty ve Skotsku je však třeba připravit na to, že se mohou mýlit. Ne že by snad hrozilo násilí, ale rozvod může být vleklý, hořký a nepříjemný. Hlavní rozdíl je ten, že česko-slovenský rozvod v roce 1992 chtěly nakonec už obě strany. Slováci se chtěli emancipovat a Češi už byli otrávení; měli toho dost a říkali si „ať už si tedy jdou“. Angličané oproti tomu z případného skotského odchodu naopak radost vůbec nemají.

 

Skotsko na rozdíl od Slováků nemusí světu nic dokazovat: V případě Evropy platí, že malé „severní státy“ (co je „severní“, je dnes ekonomicky v módě, vlastně je to takový módní ekvivalent excelence) jsou dobrý příklad, ale malé jižní státy jako Řecko, Kypr, Portugalsko jsou na tom zase špatně. Severních malých států je však prostě jen víc.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].