Umění možného
Otázka nezní, zda se svět dokáže vyrovnat se třemi miliardami automobilů, ale jak.
Až donedávna se na pekingském autosalonu, který se koná jednou za dva roky, nic moc nedělo. Byla to akce, kde čínští výrobci vystavovali svá laciná a nepříliš radostná vozítka a kde takzvaně „nové“ modely z linek různých společných podniků byly ve skutečnosti poupravené buicky a volkswageny starší generace.
Nicméně letošní, desátý pekingský autosalon se vyrovnal kterékoli tradiční výstavní akci automobilového průmyslu, a to nejen co do počtu návštěvníků a pompy, ale i co do počtu nově představených modelů, velikosti propagačních panelů a počtu kapitánů průmyslu z nadnárodních společností. Daly se tam však vypozorovat i jasné varovné signály.
Na cizince, který přiletí do Pekingu, Šanghaje nebo Kantonu, udělají dojem široké autostrády, po kterých se z moderních letištních terminálů dostane do hotelu v centru města. Cesta z centra Pekingu na autosalon v nedaleké městské části Šun-i ovšem skýtala zcela jiný zážitek. Jakmile se čtyřproudá rychlostní silnice zúžila do jediného pruhu, auta mířící na výstaviště rázem musela zastavit. Asi o hodinu později v okolí nově postavených výstavních hal vládl chaos.
Protože nebylo kde zaparkovat, autobusy vykládaly cestující uprostřed silnice. Ti museli přeskákat obrovské výmoly, které déšť ze znečištěného, olověného nebe proměnil na jezera. A tak motto celé výstavy („Sen, harmonie, nová vize“) vyznělo nejen hloupě, ale přímo výsměšně.
Na ostatních hlavních rozvojových trzích s automobily je situace prakticky stejná. Ve velkoměstech, kam se koncentruje velká část rostoucího bohatství, je veškerý požitek z vlastnictví automobilů vyvážen stále zoufalejším stavem silnic, dusivými výfukovými plyny a téměř nulovou šancí na zaparkování.
V São Paulu je doprava vcelku ukázněná, ale ranní a večerní špička se slila v jednu jedinou. V Bombaji si lidé často nechávají dvě až tři hodiny na to, aby přišli včas na obchodní jednání v jiné části města. V obou zmiňovaných velkoměstech je vzhledem k rozlehlým slumům jakékoliv rozumné územní plánování nemožné. V Moskvě silnicím částečně odlehčí vynikající metro ze stalinské éry, oba velké dopravní obchvaty kolem města však trpí neustálými zácpami.
Dopravní zácpy, zvyšující se počet dopravních nehod a stále horší znečištění ovzduší jsou nejnápadnějšími problémy na místní úrovni spojenými s prudkým rozmachem vlastnictví automobilů. Má-li k tomu vláda vůli, některé z těchto problémů může zmírnit.
V Brazílii oficiální podpora motorů na etanol do jisté míry ovlivnila kvalitu ovzduší v přelidněném São Paulu a jeho okolí. Jak Čína, tak Indie doufají, že sníží emise způsobující smog a zdravotní potíže tak, že budou požadovat, aby během několika let všechna nová auta splnila přísnou emisní normu Euro 4. Postoj k bezpečnosti je ve většině rozvojových zemí bohémštější než na bohatém Západě, nicméně Čína tvrdě prosazuje používání bezpečnostních pásů a tamní spotřebitelé dnes očekávají, že i celkem obyčejné vozidlo bude vybaveno nějakým tím airbagem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].