Umění možného

Až donedávna se na pekingském autosalonu, který se koná jednou za dva roky, nic moc nedělo. Byla to akce, kde čínští výrobci vystavovali svá laciná a nepříliš radostná vozítka a kde takzvaně „nové“ modely z linek různých společných podniků byly ve skutečnosti poupravené buicky a volkswageny starší generace.

Nicméně letošní, desátý pekingský autosalon se vyrovnal kterékoli tradiční výstavní akci automobilového průmyslu, a to nejen co do počtu návštěvníků a pompy, ale i co do počtu nově představených modelů, velikosti propagačních panelů a počtu kapitánů průmyslu z nadnárodních společností. Daly se tam však vypozorovat i jasné varovné signály.

Na cizince, který přiletí do Pekingu, Šanghaje nebo Kantonu, udělají dojem široké autostrády, po kterých se z moderních letištních terminálů dostane do hotelu v centru města. Cesta z centra Pekingu na autosalon v nedaleké městské části Šun-i ovšem skýtala zcela jiný zážitek. Jakmile se čtyřproudá rychlostní silnice zúžila do jediného pruhu, auta mířící na výstaviště rázem musela zastavit. Asi o hodinu později v okolí nově postavených výstavních hal vládl chaos.

Protože nebylo kde zaparkovat, autobusy vykládaly cestující uprostřed silnice. Ti museli přeskákat obrovské výmoly, které déšť ze znečištěného, olověného nebe proměnil na jezera. A tak motto celé výstavy („Sen, harmonie, nová vize“) vyznělo nejen hloupě, ale přímo výsměšně.

Na ostatních hlavních rozvojových trzích s automobily je situace prakticky stejná. Ve velkoměstech, kam se koncentruje velká část rostoucího bohatství, je veškerý požitek z vlastnictví automobilů vyvážen stále zoufalejším stavem silnic, dusivými výfukovými plyny a téměř nulovou šancí na zaparkování.

V São Paulu je doprava vcelku ukázněná, ale ranní a večerní špička se slila v jednu jedinou. V Bombaji si lidé často nechávají dvě až tři hodiny na to, aby přišli včas na obchodní jednání v jiné části města. V obou zmiňovaných velkoměstech je vzhledem k rozlehlým slumům jakékoliv rozumné územní plánování nemožné. V Moskvě silnicím částečně odlehčí vynikající metro ze stalinské éry, oba velké dopravní obchvaty kolem města však trpí neustálými zácpami.

Dopravní zácpy, zvyšující se počet dopravních nehod a stále horší znečištění ovzduší jsou nejnápadnějšími problémy na místní úrovni spojenými s prudkým rozmachem vlastnictví automobilů. Má-li k tomu vláda vůli, některé z těchto problémů může zmírnit.

V Brazílii oficiální podpora motorů na etanol do jisté míry ovlivnila kvalitu ovzduší v přelidněném São Paulu a jeho okolí. Jak Čína, tak Indie doufají, že sníží emise způsobující smog a zdravotní potíže tak, že budou požadovat, aby během několika let všechna nová auta splnila přísnou emisní normu Euro 4. Postoj k bezpečnosti je ve většině rozvojových zemí bohémštější než na bohatém Západě, nicméně Čína tvrdě prosazuje používání bezpečnostních pásů a tamní spotřebitelé dnes očekávají, že i celkem obyčejné vozidlo bude vybaveno nějakým tím airbagem.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu.