Nechceme spořit s Liškou

Slunce v centru Prahy žhne, začíná odpolední dopravní špička. Tramvaj jen pomalu popojíždí z Karmelitské ulice přes Malostranské náměstí na Klárov. Provoz zahušťuje i mimořádná uzavírka na nábřeží kapitána Jaroše. Dopravní policisté v reflexních vestách automobily ani tramvaje nepouští na levý vltavský břeh. Před budovou Úřadu vlády totiž pokračují odboráři ve svých protestech proti reformě veřejných rozpočtů.

„Naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí,“ vítá píseň skupiny Chinaski přes čtyři tisíce nespokojených pracovníků ve školství, která se line z dobře ozvučeného „soundsystemu“ školských odborů. Ten je postaven jen několik metrů od budovy Strakovy akademie, ve které jedná kabinet Mirka Topolánka.

Předseda školských odborů František Dobšík, který odkládá transparent s nápisem Nechceme spořit s Liškou hlásí výsledek dopolední stávky. „Pět tisíc devět set třicet osm škol stávkovalo,“ a sklízí potlesk, převážně přítomných žen. Odhaduje tak, že „aktivní občanský postoj“ vyjádřilo na sto třicet tisíc státních zaměstnanců.

Fotbalová atmosféra

V odpolední výhni drží mnozí bílé nafukovací balónky s logem školských odborů a pískají na píšťalky, frkačky, mají řehtačky, někteří ampliony - záměrně proti duchu hlavního transparentu: „Chceme mít klid na svou práci.“ Atmosféra spíše připomíná fotbalový zápas po vstřelení gólu, hluk je chvílemi téměř nesnesitelný.

Moderátor demonstrace Pavel Linhart klade řečnickou otázku: „Proč nemají přednost edukativní služby například na rozdíl od represivních složek?“ Je odměněn potleskem.

Odborům se nelíbí především skutečnost, že ministr školství Ondřej Liška navýšil rozpočet na platy ve školství pouze o půl miliardy. „Z leknutí se boháči nestaneme,“ burcuje Dobšík s tím, že to dělá na jednoho učitele měsíčně 192 korun.

Dvanáct tisíc hrubého

Hovoří se však převážně o správním a nepedagogickém personálu českých škol. Podle odborů se jedná o šedesát tisíc zaměstnanců, kterých se zvýšení platů nedotkne, naopak jim reálné platy klesají. „Na spáleništi se hasí, když vychladl popel. My určitě nevyhasneme,“ hodnotí počínání vlády Dobšík a z publika se ozývá pokřik „To je ono“.

Uklízečky, kuchařky, školníci, hospodářky, ti mají podle odborů nejnižší průměrný příjem ve státní správě. Dvanáct tisíc hrubého měsíčně.

Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil omlouvá předsedu a senátora za ČSSD Milana Štěcha, který je na služební cestě v Curychu. Rozpačitou reakci zúčastněných vystihuje dobře naložený čtyřicátník v bílé košili: „Asi se tam dívá na fotbal.“

Zavadil rychle dodává, že tam odborový boss vysvětluje, jak to současný kabinet dělá špatně. „Vždy zuřím, když dávají učitelům plat jako nádeníkům,“ získává si zpět na svou stranu publikum, které se začíná zmenšovat kvůli nesnesitelnému vedru.

Mediální ministr

Místopředsedkyně školských odborů Markéta Vondráčková zdůrazňuje, že Liška od prosince dostal dost času a sliby neplní. „Ti, co byli v prosinci nespokojení, musí být nespokojení ještě víc. Kdybychom neuměli vyjádřit svůj názor, byli bychom špatnými učiteli,“ obhajuje stávku.

Odmítá, že by odbory jednaly na popud opozice. „Tato vláda je první polistopadovou vládou, která snížila reálné platy ve školství,“ zdůrazňuje. Liškovi dává přízvisko „mediální ministr“, protože chytře vystupuje v médiích, má spoustu dobrých nápadů, které umí prezentovat, ale reálnou situaci ve školství nezlepšuje.

Projevy ředitelky školní jídelny olomoucké školy a školníka ze Zruče nad Sázavou jsou prokládány písněmi Spirituálu Kvintet (Za svou pravdou stát) a Kabátu (Colorado - Z Billa na Nováka změním si svý jméno a až tu malou zemi celou rozkradem), nejaktivnější odboráři rozdávají okolo sebe příslušné texty a zpívají.

Vláda v září padne

Pořadatelé na závěr demonstrace poněkud nelogicky dávají prostor vyjádření iniciativě Ne základnám a starostovi obce Trokavec. Mezi přítomnými zavládla nejistota a navzdory počasí i chladný odstup. „Protesty jsou o demokracii,“ vyjadřuje podporu odborářům mluvčí iniciativy Jan Májíček s tím, že kdyby vláda neválčila po světě, tak mohlo být více peněz třeba také na školství. „Vláda je v hluboké krizi, možná už v září padne,“ doufá Májíček.

Dobšík ještě na závěr devadesátiminutového programu vyzývá přítomné k procházce do Karmelitské ulice k sídlu ministerstva školství, kde hodlá zapálit několik stovek svíček za české školství a předat balíček s dvousetkorunami jako dar Liškovi, které snad „řádně pan ministr zdaní“.

Po dotazu Respektu.cz nechce Dobšík pondělní stávku hodnotit. „Vše vyhodnotíme až s odstupem.“ Zda budou další stávky následovat i na podzim bude dle něj záležet na návrhu rozpočtu na rok 2009. Proč oblékl na demonstraci zelenou košili odborářům vysvětlil následovně: „Zelenou mám rád, ale školství nesluší.“

Více o odborářských akcích v článku Táhneme za jeden provaz.