Mám pocit, že Česku chybí kreativita
Nové vydání Respektu přináší sérii textů k desátému výročí vstupu země do EU
Byl to rok počínající prosperity, nejvíc levicového premiéra, jakého Češi po revoluci měli, a čas naplnění snu několika generací. Jaro 2004 se z českého pohledu jeví skoro idylicky, byť svět měl tehdy čerstvě za sebou bombový výbuch v Madridu a čekal jej teroristický útok na školu v ruském Beslanu. Česko ale vypadalo na prahu dobrých časů.
Přesvědčený europeista, předseda vlády Vladimír Špidla, a skeptik - prezident Václav Klaus - slavnostně stvrdili v květnu v Bruselu vstup do Evropské unie, a navenek by nikdo nepoznal, že jejich pocity jsou v tu chvíli zcela opačné. Prezident, který deset let poté prohlásil, že byl od začátku proti vstupu země do EU, tehdy nic moc nekomentoval, odmítal říct dokonce i to, jak v referendu hlasoval. Náladu pak podtrhl Václav Havel, který při projevu v Antverpách trochu předčasně prohlásil: “Ve střední a východní Evropě končí éra ‚špatného‘ postkomunismu, ve kterém politická moc prorůstala s ekonomickými skupinami.”


Nyní jsme o deset let dál a můžeme dekádu českého členství hodnotit. Viděli tehdy Češi nějaké nevýhody vstupu do EU, a jak se tyto obavy naplnily? V sérii článků, které přinášíme v novém Respektu 18/2014, si můžete přečíst i profily několika Čechů, kteří pracují pro úřady Unie, profil českého euroskepticismu, rozhovor s německou bohemistkou o českém členství a také analýzu, kam chtějí politici směřovat český stát v Unii dál.
V europříloze mimo jiné najdete:
Juraj Draxler: Dominantní osobnost polistopadového vývoje Václav Klaus se jako aktivní politik prohlašoval za thatcherovce. Vyznával směs ekonomického liberalismu se silným akcentem na národní stát. EU pro něj neznamenala nic víc než jeden trh. Fakt, že právě společný trh si vyžaduje standardizaci pravidel s koordinací bruselských úředníků, už zdůrazňoval méně. Jeho tón převzalo i jeho politické dítě, Občanská demokratická strana. Nová vláda se k evropské spolupráci staví příznivěji. Změní se ale i vnímání Unie ve společnosti? Těžko říct. Mýty mívají dlouhý život.
Marek Švehla: Češi se tak po deseti letech paradoxně dostali do situace, v níž byli na začátku. Před vstupem jsme jako uchazeči o členství pasivně přijímali evropská pravidla. Pak jsme měli možnost je sami utvářet. V posledních třech čtyřech letech se Češi kvůli nechuti vstoupit do eurozóny a být v integračním jádru EU opět dostávají do pozice těch, kdo nesedí u stolu, kde se rozhodují věci, jimž se potom budeme muset přizpůsobit. U národa, který mezi své nesmazatelné křivdy řadí známé „o nás bez nás“, je to paradox.
Marie-Lena Mayová:Jestli obohatilo Česku Unii něčím jiným než dobrým pivem? No, nemůžu přece říct, že ne… Mě osobně samozřejmě hodně obohatilo spoustou osobních zkušeností, ale nevím, jestli to tak cítí i ostatní. Občas z Česka přicházejí věci, s nimiž nikdo moc nepočítá, hodně lidem koneckonců zůstane v paměti Entropa. To mi přijde příjemné, nemusíme vždycky brát všechno úplně vážně. Navzdory tomu mám pocit, že Česku chybí kreativita, se kterou by přinášelo nějaká nová témata, a že chybí také chuť opravdu věcmi pohnout. Přitom máte takovou velmi ironickou, kreativní kulturu, takže potenciál tu je.
Lucie Kavanová: Po čtyřech letech v Unii si sice Ladislav Miko „odskočil“ do Prahy na post ministra životního prostředí ve Fischerově vládě, do Bruselu se ale vrátil a poslední tři roky je třiapadesátiletý Miko náměstkem na Generálním ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (obdoba české pozice náměstka ministra). „Někdy máte až deset jednání za den, každou chvíli pracovní večeře, diskusní panely – abych měl v šest večer volno, skoro neexistuje,“ říká s tím, že občas má i pracovní víkendy a k tomu zmíněnou permanentní pohotovost na telefonu. V Bruselu rozjel například nové hodnocení biodiverzity a strategii její ochrany, v Radě EU a Evropském parlamentu teď obhajuje balík směrnic v oblasti kontrol potravinového řetězce. Dobrý plat mu umožnil postavit si doma malou laboratoř a psaním odborných článků či přednášením na českých i belgických univerzitách se udržuje původně půdní ekolog nadále v oboru.
Eva Mošpanová: Pověstný český euroskepticismus zatím do učebnic nepronikl. Místo toho si žáci ve cvičeních vybírají z výhod, které by jako občané EU chtěli využít. I příručka pro učitele klade pedagogům na srdce zejména žákům vysvětlit, jaký přínos má spolupráce v rámci Unie pro občany a jak se naučit nové možnosti využívat. Šanci na kritiku nabízí až otázka na konci kapitoly, jestli studenti mluví o přesahu EU do běžného života se svými rodiči.
Silvie Lauder: Postoj vlády by měla objasnit evropská strategie, na níž pracuje ministerstvo zahraničí a tým státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy. Dokument, který podle plánů nepřesáhne deset stran, by měl přinést pět základních českých priorit v Evropě a sloužit v budoucnu jako jakási kuchařka pro tvorbu postojů k jednotlivým návrhům v EU. Strategie bude muset projít koaličním schvalováním, do září by pak měla být schválena. Lze si ale tipnout, že vyjasnění českého názoru na obecnější směřování EU bude čekat na další politická jednání. Vyhraněné postoje však zřejmě v Česku čekat nelze. O směřování EU se bude s velkou pravděpodobností rozhodovat v jejím jádru, tedy eurozóně, kde Češi nejsou. Zůstanou tak ve vleku událostí, jimž se budou muset nějak přizpůsobit. Podobně jako v čase, kdy do EU vstupovali.
Ivana Svobodová: V postojích Jiřího Oberfalzera i většiny ODS rezonuje odpor k regulaci, ačkoli také senátor připouští, že bez ní pravidla pro tak velké evropské uskupení udělat nelze. Především jde však o ostražitost a jedno velké „co když“. „Vím, že nás EU nechce likvidovat, nemyslím si, že nám chce někdo cíleně ubližovat, a ani nevidím, co by z toho mohl mít, kdyby nás bídačil, ale co když se bude rozhodovat o tom, zda podpořit automobilový průmysl, nebo něco jiného? Pak samozřejmě Německo bude pro automobily a malé země budou válcovány velkými, které se domluví,“ představuje si Oberfalzer. A takových příkladů do budoucna umí dávat občanští demokraté spoustu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].