Krize a kandidáti na prezidenta

Stávající potíže americké ekonomiky a návrh Bushovy administrativy (v noci jej schválil Senát, pro byli oba kandidáti) na jejich řešení v podobě sedmisetmiliardové injekce federálních peněz představují politicky vysoce výbušnou směs, a to zejména necelých pět týdnů před listopadovými volbami. Pro oba kandidáty na úřad prezidenta se staly problémem, okolo kterého je třeba našlapovat nanejvýš obezřetně.

Neúspěšné pondělní hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo politická rizika spojená s plánem největší vládní pomoci finančním trhům v americké historii. Plných 228 kongresmanů se vyjádřilo proti navrženému stabilizačnímu balíčku (95 demokratů a 133 republikánů), přičemž oba tábory, demokratický i republikánský, zmiňovaly ohromný tlak od svých voličů, kterému byly vystaveny.

Ačkoliv je totiž drtivá většina Američanů přesvědčena, že Kongres by měl učinit opatření vedoucí ke stabilizaci ekonomiky, více jak polovina dotázaných v průzkumech uvádí výhrady vůči plánu ministra Paulsona v jeho stávající podobě.

Nepřekvapí proto, že většina hlasů „proti“ v Kongresu pocházela od zákonodárců, kteří se budou v listopadu ucházet o znovuzvolení, případně o zvolení do Senátu USA.

Jaké budou záruky?

Přístup obou kandidátů k nastalé krizi se vyznačoval určitými rozdíly, přestože oba stanovili v zásadě totožné podmínky, za kterých pro ně bude návrh pomoci přijatelný – tj. pomoc majitelům domů s problémy s hypotékou, záruka možnosti zisku z nakoupených aktiv pro daňové poplatníky, ustavení dozorčích orgánů a limity na odměny bankovních představitelů.

Senátor Obama se do přípravy balíčku prakticky nezapojoval a snažil se držet nad celou záležitostí, ačkoliv neopomněl připomenout, že k problémům došlo po osmi letech republikánské vlády a že jeho rival ještě v létě tvrdil, že americká ekonomika má „zdravé základy“. Po schválení Senátem zdůraznil, že se prostředky daňovým poplatníkům musí vrátit.

Senátor McCain zvolil o poznání angažovanější přístup, minulý týden přerušil svou kampaň (avšak jeho tým pracoval dál), aby ve Washingtonu pomohl s přípravou vládního návrhu.

Jeho role je ovšem poměrně sporná – na klíčovém setkání představitelů obou politických stran v Bílém domě minulý čtvrtek nebyl schopen jasně se vyjádřit pro nebo proti návrhu a, jak sám později připustil, na jednání šel s vědomím, že k dohodě nedojde kvůli opozici některých řadových sněmovních republikánů.

Na jedné straně tak zřejmě umožnil samotnou existenci republikánského disentu a tím dočasně vykolejil vyjednávání, na druhé straně poskytl skupině spolustraníků prostor pro snahu prosadit jejich pohled na věc.

Oba přístupy vyvolaly svou porci kritiky, tím spíše po nečekaném pondělním selhání návrhu v dolní komoře. Baracku Obamovi je vytýkáno, že je nad věcí možná až příliš, když uvážíme hloubku rozčarování Američanů nad stavem jejich hospodářství. Spolu s tím demokratický kandidát nijak výrazně nepřispěl k získávání demokratických hlasů pro Paulsonův návrh.

John McCain je na oplátku obviňován z narušení nadstranického charakteru přípravných jednání, což mělo nakonec přispět k pondělnímu kolapsu. Dále mělo jeho vystoupení poněkud zmatečný charakter v souvislosti s nejistotou, zda se vůbec zúčastní plánované prezidentské debaty, a s jeho překvapivým požadavkem na rezignaci šéfa regulačního úřadu Securities and Exchange Commission.

I po schválení Senátem se nemění nic na faktu, že se jedná o problém, který nepřichází kandidátům příliš vhod (i když bolí více republikány), o čemž svědčí i fakt, že během páteční debaty se mu oba senátoři snažili vyhnout a nedokázali říci, v čem krize ovlivní priority jejich případné administrativy. Něco málo přes měsíc před volbami je třeba postupovat velmi opatrně.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.