Konec luxusního zabijáka

Přes most za štrasburským sídlem Evropského parlamentu se natáhl obří plakát, evropské televize nasadily varovné spoty a vědci se v přímém přenosu radili s lékaři, jak dál. Ten humbuk se jmenoval Evropský antibiotický den a měl co nejvíce lidí upozornit na to, co se už dlouho šušká. Evropané si zbytečným polykáním tun antibiotik vyrábějí nového nepřítele v podobě odolných bakterií. Jejich atak má každoročně na kontinentě na svědomí asi 35 tisíc životů.

A Češi k tomu právě teď dodávají to svoje. Podle čerstvého průzkumu ve zdejších nemocnicích lékaři předepisují antibiotika zbytečně asi v polovině případů. Proděláváme na tom minimálně miliardu ročně, ale přesto se hned nemusíme stydět. Místní poměry se pomalu mění a léková dieta, řízená zdola společně informovanými pacienty a rozumnými lékaři, může mnohé Evropany inspirovat.

Pohodlí a peníze

Pražská ordinace Vlastimila Jindráka s výhledem na nemocniční areál Na Homolce dnes rozhodně nevypadá na pohodovou oázu. Vedle se cosi opravuje – vrtačky a pneumatická kladiva rozechvívají zdi, do toho co chvíli drnčí telefon. „Po operaci už bych antibiotika nedával, máme potvrzené, že to nemá žádný účinek,“ radí do sluchátka mezi tupými údery za zdí primář místního oddělení klinické mikrobiologie kolegovi z nemocnice.

O konzultace je mezi lékaři i mimo špitál zájem a Vlastimil Jindrák je kvůli tomu k dispozici na telefonu („na střídačku“ s druhým mikrobiologem) prakticky pořád. V této kanceláři se už řadu let rodí nápady, jak co nejlíp nakládat s dvojsečnou zbraní, které my laici souhrnně říkáme antibiotika. Západní medicína díky nim zvládla spoustu chorob (záněty mozkových blan, ledvin a plic nebo otravy krve), ale jejich zázračná moc přinesla i masivní „přejídání“ (doktoři je navzdory rizikům postupně začali předepisovat skoro při každém zakašlání).

Tady na Homolce jsou však už od poloviny devadesátých let hodně obezřetní. Začalo to ve chvíli, kdy nemocnice usilovala o mezinárodní akreditaci a k tomu byl potřeba i systém kontroly nakládání s antibiotiky. Jindrákův tým našel nečekané rezervy: během čtyř let se mu podařilo snížit spotřebu antibiotik na třetinu, aniž by přibylo nemocných (nebo mrtvých).

Nemocnice dostala akreditaci a zároveň ušetřila a mohla si dovolit podporovat další Jindrákovy aktivity. Jeho lidé například nabízejí analýzu předepisování antibiotik jiným klinikám a na základě toho zjistili, že polovina se předepisuje zbytečně. Pan doktor spolu s dalšími lidmi v oboru vtáhl do diskuse i politiky a ministra Julínka okouzlil natolik, že šéf rezortu prohlašuje, že boj proti zneužívání antibiotik považuje za „jednu z priorit“ českého předsednictví EU.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu 49/2008.