Patálie s rodiči, gagy z běžného života, diskuse o tom, jestli je Daniel Landa hvězda, nebo rasista, ale i prosby o rady, jak požádat o české občanství. To vše najde návštěvník na Přiznání Vietnamců - jedné z nejnavštěvovanějších facebookových stránek Vietnamců žijících v Česku a jejich přátel.
Skupinu vloni založil devatenáctiletý gymnazista z Prahy Nguyen Tuan. V té době vrcholila popularita dalších přiznání - facebookových skupin, kde nejrůznější komunity (zejména studenti a absolventi vysokých škol, ale i prostě „kluci“ nebo „holky“) sdíleli své trapasy a trápení.
„Kamarád mi navrhl, abych zkusil něco podobného založit pro Vietnamce – mám řadu přátel mezi Čechy i Vietnamci, samotného mě zajímalo, jestli některé problémy, třeba generační rozdíly v rodině, řeší i ostatní,“ vzpomíná Tuan na 5. květen, kdy facebookovou komunitu Přiznání Vietnamců odklepnul. Stránka se začala rychle šířit mezi jeho přáteli, za pouhý jeden večer nasbírala 400 příznivců – a také v dalších dnech rostl počet těch, kdo ji opatřili lajkem, v řádech stovek.
Dnes má přes deset tisíc příznivců. Svá „přiznání“ posílají lidé Tuanovi a dalším pěti administrátorům přes google docs. Ti vyřazují rasistické narážky i vzkazy, které si ze skupiny očividně střílejí, a ostatní věší na facebookovou zeď - bez jména pisatele.
„Otec mě zmlátil, když zjistil, že hraju Vietcong za Američany,“ objevilo se tu třeba přiznání o známé počítačové hře odehrávající se za vietnamské války. Anebo: „Určitě všichni znáte znáte keo dua ne? (kokosové bonbóny)… moje máma je má ráda a ráda je taky nabízí zákazníkům… když jim zachutnají, ptají se: „To je ale dobrý, co to je?“… mamka, protože jí dělá problém vyslovovat S na konci slova, s úsměvem odpovídá: "TO KOKOT.“
Některé vzkazy jsou pro Čechy nesrozumitelné: „Trochu je mi líto ženichů a nevěst, kdy na jich oslavu přijede milion hostů, kteří je ignorují žraním a pokřikováním "Mot, hai, ba Ro!“… ale mohli by na stůl přidat více krevet.“ Jiné jsou naopak velmi srozumitelné: „Když jsem byla mladší, tak se mi čeští kluci posmívali za můj původ. Teď za mnou lezou, vykládají, jak sem nádherně exotická, a že by chtěli Vietnamku.“
Kromě vtipných pohledů do vlastní komunity tu najdeme i populární fotomontáže, ale vůbec nejčastěji míří přiznání právě na vztahy s rodiči a stížnosti na příliš přísnou výchovu, nebo na partnerské vztahy mezi Čechy a Vietnamci. „Snad nejčastěji se mladí Češi ptají, jak nejlépe oslovit Vietnamku – nebo naopak,“ říká jediná Češka mezi adminy, třiadvacetiletá Sabina Neumannová.
Svůj cíl už si tak s Tuan s Přiznáním splnil. „Uklidnilo mě, že hodně Vietnamců řeší podobné problémy jako já.“ Zároveň se mu podařilo mimoděk ukázat prolínání dvou kultur a také vytvořit jednu z nejpočetnějších česko-vietnamských on-line komunit; Češi tu totiž představují více než třetinu návštěvníků skupiny.
Mezi přiznáními se tak čas od času objevují i tipy, co navštívit ve Vietnamu, aktuální události z Hanoje, v diskusích někdy problesknou tipy na česko-vietnamské akce. Stránka se tak kromě webu asianstyle stala jedním z míst, kde mohou do vietnamské komunity proniknout Češi, kteří osobně moc Vietnamců neznají.
Sám Tuan teď hlavně přemýšlí, jak zvládnout maturitu a přijímačky na vysokou - ale potom by rád skupinu přetavil v nový projekt. „Ta témata se už pomalu začínají vyčerpávat, přemýšlím, zda neposílit třeba zprávy o Vietnamu nebo dění v tuzemské komunitě a nepřeklopit to celé na vlastní web mimo Facebook,“ říká vysoký mladík.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
