Horší než ebola

Ne nadarmo se říká, že člověk je sám sobě mnohem větším nebezpečím než kterákoliv z nástrah, již mu může připravit příroda. Je totiž ve svých úkladech vynalézavější, brutálnější a zákeřnější než projevy přírodních živlů, případně nemocí. Proti těm lze přijímat více či méně účinná opatření a časem na každou nalézt lék. Extrémní formy chování lidí nás však provázejí a zřejmě budou provázet celou naší historií a žádný z léků nebyl dostatečně účinný, aby nás před nimi dokázal dlouhodobě ochránit. 

Dosud poslední a mimořádně nebezpečnou formou takového extrémního chování je překroucená a zvrácená forma sunnitské větvě islámu, která našla vhodné podmínky pro svůj rozvoj v bojích rozvrácené východní části Sýrie a postupně rozšířila své aktivity i do severního Iráku. Vyhlášením kalifátu, tedy historické formy muslimského státu, se nejen výrazně odlišila od mnohem méně strukturovaného a více ideologicky zaměřeného ‚hnutí‘ nazývaného souhrnně Al Kaida, ale zároveň posunula vnímání sebe sama z polohy povstalecké skupiny do roviny pseudostátního útvaru nazvaného příznačně Islámský stát (IS) s funkcemi a sférami činnosti připomínajícími státní zřízení.

Tato odlišnost spolu s budováním image nastolení historické spravedlnosti a vzniku vlastního státu pro všechny ‚správné muslimy‘, dostatečně razantního, připraveného a odhodlaného postavit se všem nepřátelům (rozuměj všem s rozdílným smýšlením) činí IS atraktivnějším nejen pro část muslimů v islámských zemích, ale také pro zejména mladší a radikálnější část muslimské populace v křesťanských zemích Západu i Východu.

Zároveň obsazení značného území východní Sýrie a severního Iráku poskytlo IS obrovské zdroje pro financování vlastní činnosti. Ty jsou navíc zvyšovány nejen nelegálním prodejem ropy z obsazených ropných polí, paradoxně i svým nepřátelům (Asadovu syrskému režimu nebo zemi NATO Turecku), ale také finanční podporou z řady zemí regionu v čele se Saudskou Arábií.

V řadách IS však zdaleka nebojují jen příslušníci sunnitské menšiny původem ze Sýrie nebo Iráku. Bojovníci IS, jejichž počet je dnes odhadován až na 30 tisíc, pocházejí z mnoha zemí světa od Afghánistánu přes země středního a blízkého východu, Rusko, severní Afriku a Evropu až po Kanadu a USA. Jen z Evropy, včetně klíčových zemí NATO a EU, bojuje v řadách IS několik tisíc mladých mužů a žen. Ti všichni jsou držiteli svých národních pasů a v rámci schengenského prostoru se mohou pohybovat téměř bez omezení. Mnoho z nich se do Sýrie a Iráku opakovaně vrací a pro příslušníky svých komunit v domovských zemích jsou často hrdiny a příkladem hodným následování.

IS velice dovedně využívá všech zkušeností z bojů ‚božích bojovníků‘ na všech frontách světa. To se promítá do velice efektivní taktiky v bojích s početnějším a často lépe vyzbrojeným protivníkem, do velmi efektivních opatření proti úderům letectva zemí s výraznou technologickou převahou i do způsobu kontroly rozsáhlého území.

Velmi úspěšně používá informační prostor, moderní media a komunikaci. Detailně analyzuje politickou situaci v regionu i ve světě a dovedně využívá každého rozdílu nebo jen náznaku rozdílu v názorech a zájmech jednotlivých zemí s vědomím, že ve slabosti jiných je jejich síla.

Vnímání vážnosti problému IS světovým společenstvím se velmi liší nejen se vzdáleností od regionu, ale často i v zemích relativně blízkých. Dosažení společného postupu zemí, které především mohou přispět k dlouhodobému řešení situace, tedy Spojených států, Ruska, Turecka, Saudské Arábie, Iránu a samozřejmě samotné Sýrie a Iráku, brání hned několik trvajících problémů.

Zřejmě na prvním místě je to citelné omezení schopnosti dialogu mezi USA a Ruskem po krizi na Ukrajině. Dále je tu otázka íránského jaderného programu, a pokud jde o mezinárodní vztahy, i jistá izolace Íránu. Pozice Západu k oficiálnímu syrskému režimu prezidenta Asada v podstatě vylučuje podporu Sýrie v boji proti IS.

Turecko je členem NATO, přímo sousedí s územím dnes ovládaným IS, má na svém území nezanedbatelnou kurdskou menšinu, dlouho trvající problém s Kurdskou stranou práce (PKK), která je mimochodem dosud na americkém seznamu teroristických organizací - a samozřejmě podpora Kurdů, jakkoliv dnes důležitá pro boj proti IS, může mít pro Turecko v delším horizontu bezpečnostní důsledky.

Saudská Arábie je považovaná za spojence USA v regionu, účastní se leteckých úderů proti IS na straně USA, ale zároveň je největším finančním přispěvatelem IS. To vše vytváří prostředí, ve kterém je a bude velmi složité dosáhnout shody hlavních hráčů na řešení a zároveň vytváří vhodné podmínky IS pro manévrování.

Letecké údery mohou citelně oslabit schopnosti IS, ale bez dosažení schopností irácké a syrské armády efektivně kontrolovat své území, bez schopnosti těchto států zabezpečit na těchto územích efektivní správu a podmínky pro bezpečný život sunnitů, šiitů, Kurdů, Jezídů a dalších etnik a náboženství, nebude možné hovořit o porážce fenoménu IS.

Cesta k tomuto cíli je složitá a dlouhodobá. Navíc sebou nese riziko, že bojovníci IS, pokud nebudou v bojích zabiti, se při ztrátě území přesunou do jiných teritorií, případně se budou snažit přenést svůj boj do měst svých protivníků v míře mnohem větší, než je tomu dosud.

Ze všech těchto důvodů je hrozba představovaná extremisty, kteří se skrývají za název islámský stát, reálným a velmi vážným bezpečnostním rizikem nejen pro země regionu, ale pro celý civilizovaný svět. Svým překrouceným vnímáním islámu, nenávistí ke všemu odlišnému, svojí brutalitou a neúctou ke všem zavedeným a respektovaným normám mezinárodního práva jsou stejným nepřítelem umírněným muslimským zemím, křesťanským zemím i všem dalším, které nesdílí stejnou víru.

Odpovědi dalších osobností včetně Tomáše Pojara, Milana Chovance a Romana Jocha najdete v rubrice Anketa v novém Respektu 44/2014, který vychází v pondělí 27. října (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).