0:00
0:00
Agenda5. 11. 20143 minuty

Hamáček má Filipa

Proč šéf sněmovny odklepl komunistickému poslanci cestu do Moskvy

Až přespříští týden bude odhalovat v americkém Kongresu bustu Václava Havla, bude se zcela jistě šéf Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) prezentovat coby stoupenec silných transatlantických vztahů. Přesně takovou pověst se roky snaží budovat i před českými novináři, když sám sebe vykresluje již delší dobu jako muže, který v jinak spíše proruské ČSSD zastává „západní vnímání“. Kromě vazeb na USA se Hamáček prezentuje také coby zastánce evropské myšlenky. 

Jeho praktické každodenní kroky tomu však příliš neodpovídají, o čemž aktuálně svědčí i dění kolem cesty místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa (KSČM) do Moskvy. Filip tam jede na pozvání místopředsedy Státní dumy Sergeje Železňaka. Tedy muže, který je po anexi Krymu na sankční listině USA a Evropské unie. Původně mělo jet víc volených zástupců, avšak kvůli Železňakovu jménu na indexu to několik klubů zavrhlo a bod cesty širší parlamentní delegace byl stažen z organizačního výboru.

↓ INZERCE

Filip nicméně přece jen odletí. Bez vědomí výboru mu totiž cestu odklepl právě Hamáček, na což má podle parlamentních procedur jako předseda všech poslanců právo. „Zákaz cestování se týká Rusů k nám, nikoli českých politiků do Ruska,“ vysvětlil své rozhodnutí Lidovým novinám. To, co navenek vypadá jako absurdní a ze strany atlantisty Hamáčka překvapivá argumentace, ale ve skutečně příliš překvapivé není.

Šéf Sněmovny je zároveň tím typem politika, který dokáže před různým publikem říkat to, co po něm chce slyšet.

Šéf sněmovny je totiž především pragmatik. Již před časem se obklopil několika prorusky uvažujícími poradci, aby uspokojil podobně uvažující křídlo v ČSSD, a pojistil si tak další politické ambice. V neformálních rozhovorech s kolegy se netají kritickým názorem na ukrajinskou vládu v Kyjevě, podle vzoru Filipovy cesty si buduje vztahy s Ruskem, čímž získává další body u svých kolegů, zároveň se staví proti sankcím vůči Rusku.

V tom je hodně podobný Bohuslavu Sobotkovi. Stejně jako současný předseda vlády si Hamáček budoval kariéru velmi systematicky, pomalými kroky. Nepochybně má i premiérské ambice, a tak přijal za své, že pokud chce dojít až na úplný vrchol a také se na něm udržet, musí vycházet vstříc hodně rozšířeným postojům svých spolustraníků, kteří jsou proti Americe, k EU mají vlažný postoj a na Rusko nahlížejí až nekriticky.

Šéf Sněmovny je zároveň tím typem politika, který dokáže před různým publikem říkat to, co po něm chce slyšet. Proto se ve zmíněné Americe bude líčit jako atlantista; na místě mu to opět může přinést body. Pravdou ale je, že v posledních měsících je Hamáček mnohem víc politik, který myslí hlavně na svoji mocenskou pozici a jeho deklarované západní směřování je už jen dobře naleštěná fasáda bez obsahu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].