Šest tisíc dolarů za e-mail i promítání v obýváku. Jak se dělala propagace českého oscarového kandidáta

„V první chvíli člověk prostě vůbec neví, co má dělat,“ popisuje režisérka Klára Tasovská moment, kdy se v půli srpna dozvěděla, že její střihový dokument o životě třiasedmdesátileté fotografky Libuše Jarcovjákové Ještě nejsem, kým chci být vyslala Česká republika jako svého kandidáta na Oscara. Nemá tím na mysli, jak se popasovat se emocemi, ale jaké další kroky je třeba udělat, aby se rozběhla kampaň, jež zvyšuje šance, že by snímek mohl ve světové konkurenci uspět. Portrét sestavený z tisíců autorčiných fotografií a úryvků z deníků přitom může soutěžit mezi zahraničními filmy i dokumenty.

Na konci listopadu už režisérka a producent jejího filmu i životní partner v jednom Lukáš Kokeš ví víc. Mají za sebou několikatýdenní kampaň od Amsterdamu přes New York po Los Angeles a za pár dní je čeká Kodaň, poslední destinace „oscarového turné“. Šňůra zahrnovala třeba recepci na českém konzulátu v Los Angeles, projekce v newyorských kinech i jednom prominentním obýváku v Beverly Hills, kde se „tvořila fronta na vyprávění s Libuší, protože přítomní volitelé byli často v podobném věku“.

Za kampaň utratili čtyři miliony korun, třemi je podpořil Státní fond audiovize. „Na celou kampaň jsme měli 180 tisíc dolarů. To dá Netflix za šest projekcí s rautem pro pár hlasujících,“ říká Kokeš a dodává: „Ve finále vynaložené peníze znamenají, kolik si člověk může koupit nápadů, nástrojů a času lidí, kteří vědí, jak kampaň dělat.“ Jestli to stačilo, to se uvidí 16. prosince, kdy se oznamují širší oscarové nominace. A přestože se po cestě ukázala řada překážek a limitů včetně spolupráce se státem, Klára Tasovská zkušenost z kampaně popisuje jako „krásnou“. 

Průmysl uvnitř průmyslu