Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Externí hlasy

No-go aneb O městských čtvrtích, kam domorodci raději nechodí

Předměstí evropských metropolí se stala českou urban legendou

Peckham Pride, London
Peckham, Londýn • Autor: Profimedia, TEMP Rex Features

Třetím rokem žiju v Londýně. Přes týden pracuju a o víkendu chodím po městě. Každá čtvrť je svět sám pro sebe, s vlastním stylem architektury, jídlem, lidmi, cenami. Do no-go zón známých z českých sociálních sítí raději nechodím - především proto, že tu žádné nejsou. Na severu ani na jihu, na východě ani na západě.

Nejhorší, co se vám může stát na severovýchodním předměstí Tottenham, je to, že si koupíte divný polský knedlík se žlutozelenou náplní. V Peckhamu je zase největší riziko, že vám ujede poslední nadzemka a domů se budete otravně vracet autobusem. A v Croydonu je ohrožen jen váš dobrý vkus - v nejošklivějším obchodním centru, jaké jsem v Anglii viděl.

Reklama
Reklama

Je absurdní číst si znovu a znovu komentáře lidí jako nedávno text Tomáše Kňourka, který do svého dnes již populárního postřehu o literatuře a penisu propašoval rovněž úvahy ‘o městských čtvrtích, kam domorodci raději nechodí’.  Až příliš často poslední dobou slýcháme podobná slova o rozpadajícím se Západu a jeho velkoměstech coby postapokalyptických bojištích dvou kultur. Předměstí evropských metropolí se stala českou urban legendou. Zatímco anglické ‘suburbs‘ zní nudným klidem, barbecue a hypotékou, české ‚předměstí‘ se zdá vyvolávat strach o život i celou civilizaci.

Není ničí vinou, že nemůže nebo nechce cestovat. Cestování není kulturní povinnost jako řidičák nebo taneční. Ovšem pokud sami necestujeme, jsme odkázáni naslouchat těm, kteří sami cestují často jen po internetu - nebo skutečnost záměrně manipulují.  V Maďarsku tak vznikají nesmyslné mapy nebezpečných evropských předměstí včetně Londýna (bohužel v nepříliš užitečně v měřítku celého kontinentu) a výroky Donalda Trumpa o ‘no-go zónách’ už vyvolávají otevřený posměch. Ale i někteří skuteční cestovatelé se po světě pohybují v rámci svých obývákových představ.

Ano, mnoho londýnských čtvrtí se z prozaických důvodů profiluje podle národnosti. Souvisí to se službami, obchody, rozvětvenými rodinami. Už 19. a 20. století se noví imigranti usazovali v blízkosti nádraží, na která je dovezl vlak z přístavu, kde se zrovna vylodili - prostě proto, že měli těžká zavazadla. Karibští přistěhovalci tak zůstávali na západě u nádraží Paddington, zatímco Východoevropané a Židé v East Endu. Výsledkem byly a jsou čínské, arabské, karibské nebo pákistánské čtvrti.  Návštěvníka z východní Evropy může ulice plná lidí tmavé pleti v „exotickém oblečení“ překvapit, někoho zřejmě i šokovat a vyděsit. To ovšem vypovídá víc o něm než o oné ulici.

Jistě, Londýn je megapole, může se vám tu stát leccos, ale kriminalita prostě „jen“ odpovídá jeho velikosti. Např. počet vražd v Londýně v roce 2017 byl 131. V šestkrát menší Praze to bylo 22, tedy šestkrát méně. Většina věcí zde funguje relativně lépe než v Praze.  Některé jako veřejná doprava srovnatelně, jiné jako parky a pivo bez pěny jsou tu trochu horší.

Jsou tady parkovací zóny a MHD zóny, obchodní zóny a památkové zóny a ještě spousta dalších zón. Ale žádná není no-go - do všech můžete jít, pokud vám v tom nebrání vaše vlastní hranice.

Autor je architekt

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte