Návrat k velvyslancům za odměnu?

V Černínském paláci začala v pondělí každoroční porada velvyslanců a při této příležitosti Asociace pro mezinárodní otázky publikuje svůj každoroční přehled sboru titulářů ČR v zahraničí. Přestože není debata o obsazení nejvyšších diplomatických postů tak rušná jako v minulosti, k několika zajímavým posunům došlo. Otevřely se nové velvyslanecké posty, na mise byly vyslány osoby bez dřívější diplomatické zkušenosti a stagnovalo relativní zastoupení žen.

ČR má ve světě aktuálně 96 titulářů. Do našeho přehledu jsme zařadili i vedoucí úřadů v Palestině a na Tchaj-wanu, kde zastoupení velvyslancem není z politických důvodů možné. V případě dvou zastupitelských úřadů došlo k povýšení zastoupení na úroveň velvyslance: Černé Hory, jež se v mezičase stala členskou zemí NATO, a Senegalu, kde se k podobnému kroku schylovalo již několik let. Pět úřadů nemá toho času ve svém čele velvyslance - Austrálie, Ázerbájdžán, Izrael, Slovensko a od kauzy Borůvka-Borůvková i velvyslanectví ve Švýcarsku.

Na 11 pozicích došlo za poslední rok k výměnám, přičemž o několika dalších se spekuluje - například zastoupení při EU, NATO a v Berlíně. Vratké se zdá být velvyslanecké křeslo v Afghánistánu, neboť se v posledních čtyřech letech vystřídaly na této pozici již tři osoby -  naposledy Petr Štěpánek nahradil v Kábulu Miroslava Tomana, který zamířil do Makedonie. Z významnějších postů lze zmínit přesun Vítězslava Pivoňky z Baku do Moskvy, jenž zdědil úřad po Vladimíru Remkovi v nesnadném období česko-ruských vztahů.

Ačkoliv je čtyřletá doba vyslání pouze zvykovou záležitostí, mnohá obočí zdvihá osmileté působení Evy Filipi ve válkou zmítané Sýrii. Dokud bude ČR držet svoji ambasádu u Asadova zločinného režimu, bude její střídání těžko představitelné. Po devíti letech došlo také ke změně u Svatého stolce, přičemž oproti dřívějším úvahám byl do Vatikánu vyslán profesionální diplomat Václav Kolaja. Rozpaky o skutečném důvodu pověření státní misí vzbuzují angažmá Karla Urbana do Podgorici, Petra Šelepy do Lisabonu, stejně tak Petra Kynštetra do Dublinu. Jejich předchozí diplomatické zkušenosti jsou totiž minimální.

Že je česká diplomacie spíše mužskou disciplínou, upozorňujeme každoročně. Současných čtrnáct velvyslankyň je relativně nejméně od roku 2014. Naprosto pokrytecky tak působí role MZV jako koordinátora agendy Ženy, mír a bezpečnost - iniciativy vycházející ze stejnojmenné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, usilující mimo jiné o zapojení žen do rozhodovacích pozic v zahraniční a bezpečnostní politice. Za rok a půl od vytvoření akčního plánu této agendy neudělalo ministerstvo žádný pokrok.

V následujícím roce by mělo dojít ke střídání přibližně na 30 pozicích, přičemž zahraniční politika je při současném komplikovaném rozložení politických sil náchylná k různému kupčení. Sociální demokraté řídící MZV stojí v defenzivě vůči prezidentovi, jenž rád do jmenování hlasitě promlouvá, i předsedovi vlády. A Babišovi v zádech čeká několik vysloužilců z jiných postů, kteří touží po velvyslaneckých křeslech.

Jestliže jsme v předchozích letech byli ohledně profesionalizace české diplomacie poměrně optimističtí, v letošním roce jsme zaznamenali stagnaci a v nadcházejícím období lze spíš očekávat návrat ke starým pořádkům.

Autorem je analytikem AMO