Do muzea na Žida

Ve skleněné krabici sedí na bílé lavici žena a dvě hodiny trpělivě odpovídá na otázky návštěvníků. O holocaustu nebo třeba o tom, co se jí na šábesovou večeři. Nápad vystavit Židy jako exponát nepochází z hlavy žádného pohlavára Třetí říše, přišlo s ním trochu paradoxně Židovské muzeum v Berlíně. To chce pomocí výstavy „Celá pravda  - všechno, co jste vždy chtěli vědět o Židech“ vzdělávat poválečné generace Němců. Kromě toho se jim však daří vyvolat i slušnou vlnu kontroverze. Ne každému se totiž představa Židů vystavených jako kuriozita v centru někdejší nacistické říše líbí. „Proč mu nedají banán a sklenici vody, nezapnou topení a neudělají Židovi opravdové pohodlí v jeho skleněné krabici?“ ptá se Associated Press pohoršeně Stephan J. Kramer, generální tajemník Ústřední židovské rady v Německu.

Samotné muzeum argumentuje tím, že návštěvníci mají spousty otázek. Jedna je napsaná i na spodku skleněné krabice a ptá se, zda jsou v Německu pořád Židé. Odpověď je zřejmá - jsou. Dvě stě tisíc se jich mezi dvaaosmdesáti miliony Němců sice lehko ztratí a zatímco v některých částech země s jejich nalezením můžete mít opravdový problém, případ Berlína by to být neměl. S Tel Avivem ho spojuje více než dvacet letů týdně a jednodušší, než chodit do muzea, by mohlo být položení otázky sousedovi na ulici. Pokud ho nějaký Berlíňan ještě nemá, s trochou nadsázky a optimismu mu stačí chvíli počkat. Izraelci se totiž do země svých prarodičů, a zejména Berlína, vracejí ve velkém.

Podle odhadů izraelské ambasády v Berlíně dnes v německé metropoli žije více než 15 tisíc Izraelců. Je to však minimální hodnota a skutečné počty můžou být ještě vyšší. Důvody jsou různé, ale nejčastějším jsou vysoké ceny v Izraeli, které mladým neumožňují začít žit samostatně, nebo založit rodinu. „Nemůžete začít život v Izraeli. Všichni, co jsou jako my, se stěhují do Berlína. Je to levné a cool,“ říká pro televizi Aljazeera mladý pár, který horká léta vyměnil za zasněžené zimy.

Kdyby to však byla jenom otázka peněz, stěhovali by se Izraelci možná víc na východ. Třiatřicetiletý Jeftach Šofet neskrývá svůj obdiv pro Německo a jeho úspěšný průmysl, výroby aut nebo skvělé hudebníky, i když říká, že nemůže ignorovat historii.  „Obdivujeme obrovské konstrukce, efektivnost dopravy, čisté ulice a řád. Německo je jako modelová země a z Berlína má člověk pocit, že byl vybudován, aby v něm jeho obyvatelé rostli, zatímco v některých izraelských městech s přebytkem byrokracie a špatnou dopravou cítíte opak,“ vysvětluje. Podobný názor má i sedmadvacetiletá Noam, která by se do Německa ráda na čas přestěhovala. „Mám prostě pocit, že tam patřím,“ říká a dodává, že se v Berlíně cítila bezpečněji než kdy v Izraeli. Její rodině se povedlo před holocaustem utéct a tak nebyla nikdy vychovávaná k nenávisti k Němcům.

„V Německu Židy stereotypizovali do role obětí. Je důležité, že je tu lidé poznají, uvidí, že jsou naživu a mají svůj vlastní příběh,“ říká pro AP jeden z dobrovolníků ve skleněné krabici židovského muzea Ido Porat. Nápad je to skvělý. Možná by však spoustě Berlíňanů stačilo rozhlédnout se kolem a zeptat se souseda. 

Více o tom jak se mladí Izraelci vyrovnávají s historii a proč míří do Německa, si můžete přečíst v nejnovějším čísle Respektu.