Ranní postřeh Petra Bittnera: Jak naložit se zisky z války

Válka na Ukrajině a návrat brutální geopolitiky udělaly z obrany politickou prioritu – a z Michala Strnada nejbohatšího Čecha. Jeho majetek vystřelil na 330 miliard korun, meziročně o čtvrt bilionu. Jeho skupina CSG inkasovala na obranných zakázkách víc než kdykoli předtím: od vozidel Pandur přes nová CV90 až po servisní zakázky. Zbrojařství je dnes český jednorožec – akorát místo čipů tečou miliardy soukromým akcionářům z tanků.

Nejde jen o domácí kontrakty. Růst akcií zbrojařů táhne i export do zemí NATO, které po ruské invazi plní sklady. Strnad zbohatl na zbrojení, protože Evropa zbrojí. Není to náhoda – a z velké části je to na místě, což poznáme i podle toho, že odpůrci zbrojení ve své kritice nepřicházejí s žádnou životnou alternativou.

Ono totiž Rusko v mezičase dává na armádu přes 7 % HDP – prý na obranu, akorát je to taková ta mytologická ruská obrana. Na zemi totiž nikdo neútočí. To akorát jakákoli pevná hranice byla pro Rusko vždycky útokem na národní hrdost, „ohrožovaná“ z druhé strany hranice národy, které se zoufale brání ruské armádě.

Nejde tedy o kritiku zbrojení. Bez něj bychom dnes žili v jiné Evropě. Bez zbraní, které přispěchaly na pomoc Ukrajině zpočátku ruské invaze, by dnes všemožní poslové míru papouškující ideologické svodky Kremlu nemohli vyzývat k diplomatickému řešení, protože by dávno nebylo o čem „jednat“: Rusové by obsadili Kyjev a páchali genocidu ukrajinského lidu.