Ranní postřeh Evy Lehečkové: Chvála trpělivosti

V chrámu svatého Víta jsou nainstalovány nové varhany. Načasování této zprávy do předvolebního hukotu není nejšťastnější – byla by škoda, kdyby tato událost zapadla. Více než jedenáctiletá mravenčí práce mnoha lidí včetně stovek donorů, kteří se adopcí píšťal budoucích varhan složili na více než 100 milionů korun, se chýlí ke svému závěru. Ovšem i toto „chýlení“ probíhá rozvážným andante – několik měsíců se budou varhany ladit a první koncerty můžeme navštívit počínaje svátkem svatého Víta 15. června 2026. Projekt neprobíhal bez protivenství: váha nového nástroje nečekaně vyžadovala zpevnění chóru předepsaným druhem dřeva vytěženým za velmi specifických podmínek – coby laikovi mi to zní až mysticky ve stylu „při šestém úplňku od slunovratu se v části lesa, kam šest let nikdo nevkročil, šestkrát otoč a zatni sekeru do šestého buku po tvé pravici“. Kvůli šíření zvuku se musela upravit výsledná poloha nástroje. Kvůli zkušenostem s požárem Notre-Dame se aktualizovala bezpečnostní opatření.

Pamatuji si, jak jsem svým dětem asi před osmi lety slibovala, že až se varhany v katedrále zpřístupní, půjdeme na varhanní koncert. Můj syn mezitím dospěl a dcera již takřka vychodila celou základní školu. V dnešní superrychlé době čím dál víc obdivuju projekty, které vyžadují tolik trpělivosti, a přece se dotáhnou do zdárného konce – trpělivosti nikoli malého týmu tří lidí, kteří se navzájem povzbuzují, ale desítek zapojených profesionálů z různých prostředí, které spojí určitá myšlenka, třeba i na 12 let. A spojí i nás všechny, kteří se půjdeme nechat varhany a jejich zvukem okouzlit.

Takové projekty jsou nenápadné zprávy o sounáležitosti, které zanikají v permanentním pokřikování, jak nesouhlasíme, protestujeme, ohrazujeme se. O mnoha z těchto projektů se ani nedozvíme. Ale na varhany se můžeme jít podívat na vlastní oči. Kéž by nás to udělalo co nejvíc. 

Eva Lehečková je děkanka FF UK.