Úspěch vlády u veřejnosti bude v budoucnu hodně záviset na její schopnosti či neschopnosti zvládnout dopady finanční krize.

Premiér obměnil kabinet a hledá recept na další přežití

Výměna neoblíbených ministrů je konečně za námi. Premiér Mirek Topolánek (ODS) získal díky ní šanci zvrátit propad důvěry ve vládní politiku. Do karet mu hraje i to, že coby šéf Evropské unie zatím celkem úspěšně zvládá složitou mezinárodní agendu „od plynu po Gazu“. Příklady z Česka i zahraničí však ukazují, že na skutečnou změnu k lepšímu vládní škatulata zpravidla nestačí. Pokud chce do budoucna ministerský předseda skutečně uspět, musí v dalších měsících nabídnout i něco víc než jen ministerskou rošádu. Dosud jsme v tomto ohledu sledovali spíše premiérovo tápání. Teď ale vláda hlásí, že má své „velké téma“.

Jako Gordon Brown

Rekonstrukce vlády je osvědčený trik, jak pozvednout prestiž a důvěru v neoblíbený kabinet. Před čtrnácti dny tak reagovala na nepokoje v ulicích a skandály ministrů řecká vláda. S podobným řešením předtím přišel i rekordně neoblíbený britský premiér Gordon Brown. V Řecku se efekt dostavil rychle, průzkumy z minulého týdne hlásily, že vzrostly jak preference vládní partaje, tak důvěra ve vládu a zklidnila se i do té doby nejistá burza. Také Brownova přestavba na čas zabrala, labouristé stáhli náskok konzervativců v průzkumech a zvedla se rovněž důvěra občanů v práci ministrů.

Úkol zněl jasně: vyměnit nejvíce neoblíbené členy vlády.O něco podobného se teď pokusila i zdejší vládní koalice, jejíž popularita byla před rekonstrukcí na svém historickém minimu. Mirek Topolánek na to proto teď reagoval odvoláním několika ministrů: Jiřího Čunka,Tomáše Julínka,Aleše Řebíčka a Džamily Stehlíkové.„Premiér vyměnil nejvíce neoblíbené členy vlády,“ nastiňuje logiku změn ministr práce Petr Nečas (ODS). Řeč je především o šéfovi lidovců a ministru pro místní rozvoj Jiřím Čunkovi. V ministerském křesle ho podle čísel neradi viděli nejen voliči opozičních stran, ale vadil i lidem, kteří jinak vládu, a dokonce i KDU-ČSL podporují. A to především kvůli jeho dosud nevysvětlené korupční aféře.

„Čunkův odchod může zvýšit oblíbenost vlády,“ říká politoložka VŠE Vladimíra Dvořáková. Stejně tak může zafungovat i odvolání dalšího ministra – Aleše Řebíčka (ODS), který měl na starosti rezort dopravy a byl spojen s řadou neprůhledných transakcí, budováním předražených dálnic a má kontakty na mimořádně podezřelé lidi. Ani jeden z jejich nástupců – Cyril Svoboda coby nový ministr pro místní rozvoj a Petr Bendl coby šéf rezortu dopravy – s ničím podobným spojován není.

Pozitivní dopad na veřejnost může mít i jméno nové ministryně zdravotnictví. Nepopulárního ministra Tomáše Julínka (ODS), který veřejnosti ani kolegům nedokázal vysvětlit důležitost svých reforem, střídá senátorka Daniela Filipiová (ODS), která má pověst otevřené a nekonfliktní političky. „Je to typ politické osobnosti, která aniž by ještě cokoli udělala, vzbuzuje sympatie,“ říká sociolog Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). „To by vládě mohlo v tak problematickém rezortu pomoci k prosazení alespoň některých změn.“

Čunkem proti korupci?

Šanci na vylepšení pozice a silnější mandát na prosazování nepopulární agendy (od zdravotnických poplatků až po posílení naší afghánské mise) může každopádně kabinetu přinést nejen vládní rekonstrukce, ale i právě probíhající předsednictví EU. Je tu možnost, že se ministrům podaří alespoň částečně zvládat velké výzvy typu plynové krize či konfliktu v Gaze. Pokud totiž někdy zažívaly tuzemské vlády prudký nárůst důvěry, pak to bylo ve dvou typech situací: když měli občané pocit, že premiér se chová rozhodně (takto svého času zabodoval Jiří Paroubek), nebo když vlády předvedly, že se snaží čelit krizím (jako Klausova vláda v recesi roku 1997 či o pět let později Špidlův kabinet při povodních).

(Více k tématu v článku Ondřeje Kundry a Silvie Lauder - Vláda zkouší novou tvář.)