0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Diskuse10. 4. 20085 minut

Kde vybudovat úložiště jaderného odpadu?

Češi objevují odvrácenou tvář rozbíjení atomu

Obrátit správnou stranou k zemi, měkce položit vedle první kostky a poklepat. Josef Hromádka klečí nad rozdělanou dlažbou, syn mu vozí kostky, vnuk podává palici. „Máme tady radonu už tak dost, nechceme, aby nám ho sem vozili z celé republiky a možná i Evropy.“ Podobně rozvážně, jako staví mozaiku budoucí cesty, vykládá pan Hromádka i o tématu, které tady v Cejli nechává málokoho chladným. Malá vesnice nedaleko Jihlavy se právě zařadila na konec pelotonu obcí z Vysočiny a jižních Čech, kde se v posledních měsících konalo referendum. Mají minimálně dvě věci společné: stát si je vytypoval jako nejlepší místa pro uložení jaderného odpadu a všechny na ten nápad řekly ne. „Jde o naše děti,“ otáčí se pan Hromádka směrem k potomkům. To je jasné. Teď jde o to, jak si s odmítáním jaderných skladů poradí země, v níž vítězí názor, že jádro má velkou budoucnost.

Reklama

Tepláková mise

Aktuální poprask kolem sarkofágů na vyhořelé atomové palivo má jasný důvod. Špidlova vláda se v roce 2004 zalekla nečekaného odporu místních starostů a pozastavila na pět let průzkum vhodných lokalit. Uteklo to rychle a už příští rok mohou vrty pokračovat. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) se netají tím, že chce dosavadních šest tipů na jaderné smetiště zúžit na dva. A to obce vybudilo k akcím. „Když už proběhlo referendum v dalších oblastech, chtěli i místní dát najevo, že by se neradi dostali na ten užší seznam,“ vysvětluje starostka Cejle Dana Poláčková. Plebiscit dopadl drtivě proti úložišti: 200 ku 38. „Lidé se bojí, že tu kvůli stavbě bude hodně prachu a hluku, ztratí se podzemní voda, ceny nemovitostí klesnou. O místo můžou ztratit zájem i turisté, v poslední době sem hodně jezdí Holanďani,“ říká paní Poláčková. „Ten odpad bude ležet v zemi tisíce let, nikdo neví, co se za tu dobu stane, není možné ho tak dlouho zabezpečovat. A zatím to není nikde vyzkoušené, na světě neexistuje jediné hlubinné úložiště,“ připojuje obavy z dlouhodobého dopadu Čestmír Vitner z blízké Horní Cerekve, jinak člen sdružení Bezjaderná Vysočina.

Úřad spravující úložiště se snaží všechny přesvědčit, že obavy jsou liché. Na několika místech si přímo v budovách obecních úřadů vybudoval informační středisko, jeho zástupci se před referendy pustili do veřejných debat, čas od času zavezou místní do nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. (Úřad sponzoruje i výlety do švédských zkušebních šachet, kde tamní vědci testují možnosti úložišť. Je to neobvyklá atrakce, autobusy se speciálními brzdami lidi zavezou jakousi šroubovicí až do čtyřsetmetrové hloubky, na konci šachty najdou razicí a ukládací stroje i odpadové kontejnery.)

Ředitel SÚRAO Vítězslav Duda pokračuje ve spanilých jízdách za starosty dotčených obcí, kteří referendum odmítají a jsou „jaderné skládce“ nakloněni. Jednou se prý dokonce zničehonic objevil v teplákách mezi ženami, které se scházejí na aerobiku. Nic z toho ale nepomohlo. Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ve všech zvažovaných obcích (včetně těch, kde se plebiscity nekonaly) ukázal, že lidé z Vysočiny a jižních Čech bezstarostné perspektivě nevěří.

Někam to dát musíme

Je to paradox. Češi mají pro dobývání elektrického proudu z jádra slabost. Pro ilustraci: jadernou elektrárnu Dukovany si loni přišlo prohlédnout víc lidí než Muzeum Vysočiny v Třebíči. A pro šedesát procent lidí neznamená rozbíjení atomu problém. Obě největší politické strany (ODS i ČSSD) ji propagují jako jedinou čistou energii a jedinou domácí alternativu k uhlí nebo k závislosti na nestabilních dodávkách ropy a plynu z Východu. „Pokud chceme zachránit planetu před emisemi, musíme podporovat jádro,“ říká premiér Mirek Topolánek.

Když ale přijde řeč na to, kde tedy bude skládka těch „svítících odpadků“, nikdo ji za humny nechce. Co s tím vláda udělá? Kdyby se měla držet svého programového prohlášení, dostala by se do slepé uličky. „Nepřekročitelným kritériem“ pro vyhledávání hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva má být souhlas dotčených obcí.

Úředníci však při diskusích s občany dávají najevo, že to tak nepřekročitelné být nemusí. „Pan Duda nám řekl, že ten odpad stejně někam musí přijít, takže se pojďme radši dohodnout po dobrém, nebo se to udělá direktivně,“ říká Čestmír Vitner. „Varianta typu vyvlastňování nepřipadá v úvahu, žijeme v demokratické zemi,“ oponuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský.

Jeho resort ovšem našel jinou právní skulinku. Na jednání vlády přišel s analýzou, podle níž referenda nejsou potřeba, protože obce dostanou během případné stavby dostatečný prostor pro vyjádření svých námitek. To je ale problém.

„Jaderné zařízení je zvláštní případ,“ namítá poradce ministra životního prostředí Daniel Vondrouš. Jde o to, že celá stavba se posuzuje podle atomového zákona, a tam je jediný účastník řízení investor. „Obce můžou ovlivnit, jak vysoká bude budova na jejich území, ale už ne to, co v ní bude, tedy jaderné úložiště.“

Více k tématu v článku Tomáše Pavlíčka - Poprask na vsi.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].