čtvrtek 27. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Žijeme v době, kdy stále větší část našich každodenních aktivit zahrnuje hodnocení, srovnávání, měření. Když se ucházíme o nové pracovní místo, u přijímacího pohovoru už nestačí ani dokonalý životopis, je třeba mít také bezchybně vyladěný profil na sociálních sítích, jako je Facebook nebo LinkedIn. Lékaři, taxikáři, ale třeba i prostitutky se budí s obavou, zda je klienti za jejich výkon pomocí mobilní aplikace ohodnotí pěti hvězdičkami. Hodnocení, měření a srovnávání za účelem vyšší efektivity práce a služeb má dlouhou tradici, jenže současné technologie ho posouvají tak daleko, že se stále více kritiků ptá, jestli je to ještě přínosné.

Victor Tan Chen ve svém eseji pro server The Atlantic hledá kořeny tohoto přístupu – a nachází je před více než sto lety v díle amerického strojaře Fredericka Winslow Taylora, který se snažil zvýšit efektivitu práce v amerických továrnách. Taylor vnímal továrního dělníka nikoli jako člověka, ale jako malou součástku stroje. Principy vědeckého řízení (které shrnul ve stejnojmenné knize) popisovaly, jak co nejvíce zefektivnit každý okamžik práce.

Reklama
Reklama
Reklama

Taylor s fascinací vědce zkoumal, kolik vteřin je potřeba pro pohyb dělníka z místa A do místa B, jak co nejlépe rozdělit jeden složitější úkol mezi více lidí, nebo jak zamezit flákání. „Podobné principy lze však použít ve všech sociálních aktivitách,“ prorokoval před sto lety velmi přesně. „Taylorismus je dnes téměř totální,“ souhlasí Chen ve svém článku. A za příklad dává firmu Amazon, v níž (alespoň podle reportáže New York Times) panuje extrémně soutěživá pracovní kultura – včetně toho, že firma například zaměstnance motivuje, aby na sebe navzájem donášeli.

Frederick Winslow Taylor

Autor eseje popisuje dnešní stav společnosti jako extrémní meritokracii – tedy vládu schopných a nadaných. Tenhle koncept má ušlechtilý původ: ve starověké Číně se císařským úředníkem mohl stát každý, kdo prošel vstupním testem, bez ohledu na původ, což bylo na svou dobu demokratické. Na principu meritokracie také vyrostly úspěšné vyspělé země jako Velká Británie či USA. Nástup technologií (sociální sítě, mobilní aplikace, databáze osobních údajů) a úpadek odborů (v USA byl v 50. letech člen odborů každý třetí, dnes každý desátý) však vedly k tomu, že dnes se stále více odděluje malé množství úspěšných „elitářů“ od většiny poražených, „loserů“, varuje Chen.

Recept na to, jak zachovat výhody meritokracie (jako je třeba zkvalitnění služeb) a současně dnešní prostředí polidštit, esej nepřináší. Naznačuje ale, že svět, ve kterém jsou ti schopnější vedeni k tomu, aby v sobě potlačovali empatii k těm slabším, je ve finále horším místem k životu pro všechny.

Takové místo mimochodem popisuje i první díl třetí řady dystopického seriálu Black Mirror, který Netflix uvolnil minulý týden. Epizoda pojmenovaná Nosedive (Střemhlav) nás přivádí do blízké budoucnosti, kde vás každý kolemjdoucí při sebemenším setkání – třeba i ve výtahu nebo v obchodě – může pomocí mobilního telefonu ohodnotit na stupnici jedna až pět hvězdiček. Tím vzniká osobní koeficient, který určuje váš celkový společenský status. Lidé s nízkým koeficientem mají méně práv, některé věci si nemohou koupit a na určitá místa nesmějí, jejich život je celkově horší. Hlavní hrdinka se snaží zvýšit svůj koeficient, ale jednoho dne udělá několik přešlapů, což vede k tomu, že se jí situace úplně vymkne z rukou a skončí na dně.

Hrdinčin společenský pád je zde vyjádřen pro angloamerické publikum třeba následovně: když její koeficient klesne na opravdu nízkou úroveň, auto z půjčovny na ní mluví pouze divným východoevropským jazykem, kterému hrdinka nerozumí. Je jistě pouhá náhoda, že se jedná o češtinu.

https://www.youtube.com/watch?v=R32qWdOWrTo

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Někdejší telekomunikační gigant AT&T nechce čekat, až definitivně ztratí půdu ve svém tradičním oboru, a oznámil o víkendu koupi mediálního a filmového impéria Time Warner. Transakce v hodnotě 85 miliard dolarů je největším mediálním obchodem od roku 2001.

Time Warner je továrnou na filmovou a televizní produkci, spadají pod něj značky Warner Bros., CNN, TBS, TNT a v neposlední řadě perla jménem HBO. Ovládnutí placeného kanálu, kde dnes vzniká globálně nejsledovanější televizní tvorba, bylo pro AT&T bezesporu jedním z hlavních cílů celé operace. Dost možná jsme tu svědky historického milníku pro budoucnost televizního vysílání, míní server Quartz, a přidává prognózu, co se může s HBO pod novými majiteli stát.

Reklama
Reklama
Reklama

V nejbližší době nic – obchod se teprve teď dohodl a jeho provedení včetně všech regulatorních a antimonopolních procesů může klidně trvat rok. Fanoušci Hry o trůny vědí, že tou dobou už budou mít za sebou další, v pořadí sedmou řadu, která se začne vysílat příští rok v létě. Šéf AT&T Randall Stephenson se dušuje, že s dojnou krávou HBO rozhodně nechce nijak manipulovat. “Dal jsem Jeffovi (Jeff Bewkes je výkonným ředitelem Time Warner) jasně najevo, že tým, který dal dohromady, je pro celý tenhle obchod nesmírně důležitý,” avizoval Stephenson hned po oznámení koupě s tím, že fungování HBO dál zůstane pod kontrolou stávajících struktur Time Warner.

Jenže AT&T je telefonní firma a Time Warner je showbyznys. Obě firmy jsou natolik odlišné, že spojení jejich fúze půjde z hlediska kartelového dohledu hladce. Ovšem odlišnost není při firemních fúzích pokaždé žádoucí, míní Quartz. HBO má v Hollywoodu jedinečnou pověst díky tomu, jakou dává filmařům svobodu.

Příklad? Když tvůrci Hry o trůny řeknou, že seriál musí skončit, protože tak je to pro jejich dílo správně, což se má stát v roce 2018, v HBO se to bere jako fakt. Produkce si tím sice podřízne zlaté tele, ale filmařům taková svoboda imponuje, a tak HBO zůstává magnetem pro ty nejlepší v branži a šéfům se velkorysost ve finále bohatě vrací. Pokud ale akcionáři AT&T mají mít z nové obří investice nějaký prospěch, dřív nebo později se objeví otázka sledovanosti a tržeb z kabelového vysílání – a pak se můžeme ptát, jestli Stephenson nemluvil do větru.

Tiskové prohlášení, které obchod doprovázelo, zní zajímavě pro mediální manažery celého světa. Cílem prý jsou mj. nové formáty původního video-obsahu pro mobily a sociální sítě, protože – a pozor, tohle je zformulováno opravdu dobře – “budoucnost videa je v mobilech a budoucnost mobilů je ve videu”. HBO je z tohoto pohledu pro AT&T zásadním přínosem a je navýsost pravděpodobné, že půjde o privilegovanou značku, která poroste – ale která bude k úspěchu společného podniku muset také co nejvíc přispět.

Solidarita Hry o trůny s uprchlíky rozlítila fanoušky

Reklama
Reklama