středa 31. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Že čím dál víc bakterií začíná být rezistentních na dostupná antibiotika, je pravda vykukující na občany už nějaký čas i ze stránek lehkých zábavných magazínů. Každý měl čas si na ni zvyknout a tak trochu ji přestat brát vážně s důvěrou, že vědci nás přece nenechají umírat po statisících na angínu a něco prostě vynaleznou. A vědci, podle nichž je rezistence na antibiotika bez diskuse zásadní hrozbou, se opravdu snaží.  V nejnovějším čísle žurnálu Cell Chemical Biology je zpráva, že jsou něčemu velkému na stopě.

Jak informaci z vědeckého periodika převyprávěl týdeník Newsweek, naděje výzkumnického světa vzbuzuje antibiotikum octapeptin, u něhož testy na zvířatech odhalily velké úspěchy v potírání rezistentních bakterií. „Octapeptin byl objeven v 70. letech minulého století, ale nikdy se u něj neinvestovalo do dalšího vývoje, protože tehdy byl nových antibiotik nadbytek,“ cituje Newsweek šéfa australského Institutu pro molekulární a biologický výzkum rezistentních bakterií Matta Coopera.

Reklama
Reklama

Najít včas nové funkční antibiotikum je kruciální věc za situace, kdy už teď zabíjejí rezistentní bakterie „banálními“¨, dosud bez potíží antibioticky léčitelnými chorobami 23 tisíc lidí ročně jen v USA (jinde, například v Česku, nejsou statistiky na toto téma běžně k dispozici). V současné době se jako poslední instance v zápasu s odolnými bakteriemi používá antibiotikum colistin. A lék octapeptin je podle Coopera této látce strukturálně podobný.

Až na to, že podle dosavadních testů vykazuje v boji s infekcemi větší úspěšnost a zdá se – důvody vědci blíže neuvádějí -, že by mohl být méně toxický pro lidské tělo. Nicméně jak varuje Newsweek, jsme na počátku, teprve u testů na zvířatech, a jásat, že jsme s antibiotiky za vodou, je proto předčasné.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Autorka menu si tento týden povšimla, že počet lidí, kteří ji „sledují“ na Facebooku přesáhl 3000, což je skutečnost, kterou přijala s poněkud smíšenými pocity a jistou nervozitou. Nervozitou způsobenou mimo jiné faktem, že pokud nechce věnovat celý den procházení jednotlivých účtů, pak vlastně pořádně neví, kdo tito followeři jsou a jakou mají motivaci. Jednu věc ví naopak jistě: tento following není objednaný a zaplacený, což je na sociálních sítích – zdá se – poměrně rozšířená praxe.

Jak informuje americký deník The New York Times v rozsáhlém materiálu The Follower Factory, existují specializované firmy, které nabízejí na klíč desetitisíce sledujících, ale retweetů, lajků a zhlédnutí. Nejde jen o načechrání ega a novou formu sociální statusu, které může on-line popularita přinést, jde o peníze. Tzv. influenceři, tedy lidé, jimž vliv na sítích zajišťuje fakt, že je masově sledují jiní, mohou na tomto postavení vydělat pěkné peníze.

Reklama
Reklama

V některých profesích popularita na sítích zásadně ovlivňuje šanci najít práci i výši honoráře. Ale i „amatéři“ mohou vydělat – podle dat společnosti Captiv8 si člověk se stovkou tisíc followerů účtuje až dva tisíce dolarů za propagační tweet, s milionem followerů pak kolem dvaceti tisíc. Není tedy divu, že se rychle objevila nabídka služeb, které k armádě followerů dopomohou - byť to pravidla většiny sociálních sítí zakazují.

NYT jako příklad uvádějí firmu Devumi, která obstarává sledující pro více než 200 tisíc zákazníků, mezi nimiž jsou modelky, hvězdy reality TV i sportovci. Přestože šéf firmy v emailu zaslaném deníku odmítl, že by jeho společnost něco takového nabízela, toto tvrzení rozporuje hned fakt, že novináři sami jejich služeb využili - pro účet na Twitteru si nakoupili 26 tisíc followerů za 225 dolarů. A rovněž smlouvy, k nimž se dostali, ukazují jasně, jak si uživatelé vliv nakupují buď sami, nebo to za ně dělají jejich agenty či manažeři. Devumi pracuje také pro politiky a vlády. Editor čínské státní agentury zaplatil firmě za sdílení (deníkem blíže neupřesněné) zprávy vychvalující tamní režim, stejně tak poradce ekvádorského prezidenta Morena.

Podle některých odhadů je až 48 milionů účtů na Twitteru (zhruba 15 procent) „prázdných“ (firma tyto odhady rozporuje). Facebook pak loni na podzim přiznal, že počet falešných účtů je zhruba dvojnásobný, než si firma doposud myslela – zhruba 60 milionů. Firmy jako Devumi ale nevyužívají jen prázdné účty, část z odhadovaného portfolia 3,5 milionu účtů, které nabízí zákazníkům, jsou reální lidé. Komukoliv se tak může stát něco podobného jako sedmnáctileté středoškolačce z Minnesoty Rachel, která jednoho dne ke svému překvapení a zděšení zjistila, že na Twitteru přeposílá tweety kanadské realitní firmy, ghanského rádia a různých pornoserverů.

Provozovatelé platforem účty s falešnými sledujícími obvykle neruší, protože lze velmi obtížně dokázat, že majitel účtu o tom věděl, natož si je aktivně pořídil. Na velmi nejasném terénu a prudce se rozvíjejícím světem technologií je totiž pozadu i „analogové“ právo – stejně jako u tolika jiných případů.

Reklama
Reklama