úterý 15. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

The Wall Street Journal píše, že Evropa si Trumpovo vítězství může přebrat jako impuls k jisté sebereflexi. “Evropská unie uvítala Trumpovo zvolení skřípáním zubů na typicky chaotickém ‚krizovém summitu‘ o víkendu v Bruselu. Lidi, vzpamatujte se,” píše americký deník, který Donaldu Trumpovi rozhodně nefandil.

Samozřejmě, že mají Evropané důvod k obavám. Trump má zjevnou slabost pro Putina. Trumpův spojenec Newt Gingrich pochybuje o tom, jestli je nutné bránit pobaltské země, jež popsal jako předměstí Petěrburku. Osud obchodní dohody TTIP je - mírně řečeno - pochybný (její asijská obdoba už je u ledu).

Reklama
Reklama

Až na to, že si Evropa za ledacos může sama. Slíbená dvě procenta HDP na obranu utrácejí jenom Polsko, Řecko, Estonsko a Velká Británie. Německo je se svou nablýskanou ekonomikou schopné poslat do války skvělých deset útočných helikoptér, osmdesát stíhaček a jednu ponorku. Pokud jde o obchodní smlouvy, mohly být dávno uzavřeny, nebýt toho, že je francouzští a němečtí politici již na jaře prohlašovali za mrtvé. Evropa se málem nebyla schopna dohodnout ani s Kanadou, nejpodobnější a nejvlídnější zemí, jakou si lze představit.

Takže berme Trumpa spíše jako příležitost urovnat si myšlenky v hlavě. Americký deník upozorňuje, že hned první instinktivní reakce – tedy nápad začít paralelně k NATO budovat nezávislou evropskou armádu prosazovaný italskou šéfkou evropské zahraniční politiky Federicou Mogherini a německou ministryní obrany Ursulou von der Leyen - je krok vedle.

“Jednou možná EU nějak sflikuje dohromady životaschopnou sjednocenou armádu, ale v tuto chvíli je taková náhražka NATO čirou fantazií. Předchozí pokusy selhaly a není důvod se domnívat, že ten současný dokáže víc než poskytnout americký izolacionistům záminku, aby se z NATO stáhli,” píše The Wall Street Journal.

Stejně tak by si Evropané měli rozmyslet, jestli chtějí skutečně použít hrozbu obchodních bariér jako trest Britům za to, že si dovolili hlasovat v referendu proti Bruselu: “Evropané rádi poučují Američany o jejich politických rozhodnutích, i když se zdá, že je Američané musí nakonec vždy zachraňovat. Možná by se teď místo panikaření mohli s Trumpem nejdříve setkat.”

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Vzhledem k tomu, že si teď kdejaký reakcionář chce přihřát polívčičku na Trumpově vítězství v amerických volbách, podívejme se, jak to s tou “výhrou nad mocenským konglomerátem” vlastně je.

Donald Trump je samozřejmě nezpochybnitelným formálním vítězem, potřeboval získat 270 volitelů a bude jich mít přes 300. Snaha části protitrumpovských demonstrantů přemlouvat volitele, aby hlasovali jinak, než je k tomu voliči zavázali (což je teoreticky možné), je zásadně mimo. A v podstatě je zrcadlovým obrazem trumpovských plků o “cinknutých” volbách. Trump vyhrál demokraticky a bude legitimním americkým prezidentem. ALE:

Reklama
Reklama

Všechny hlasy ještě nejsou sečteny. Na výsledku v klíčových státech se nemůže nic změnit, dopočítány nicméně nejsou především ty části USA, kde měla Hillary Clinton jasnou podporu. Podle předběžných odhadů to vypadá, že demokratická kandidátka nakonec v celkovém součtu odevzdaných hlasů “vyhraje” o 1,5 - 2%, což může být dobře kolem dvou milionů voličů. To je hodně, bude to historicky nejlepší výsledek jakéhokoliv kandidáta, který kdy prohrál americké prezidentské volby. Zopakujme si to ještě jednou: Hillary Clinton pravděpodobně vyhrála volby zhruba o 2 miliony hlasů, ale nezískala klíčové státy, a tudíž dostatečný počet volitelů, kteří teprve formálně určí, kdo bude americkým prezidentem.

Hillary campaigning in NH
Hillary Clinton ve státě New Hampshire • Autor: Polaris, Profimedia

Ještě zajímavější je podívat se na ony klíčové státy. Epicentrum průšvihu se nachází na středozápadě, v (dříve) průmyslových státech. Ty byly považovány za obranný val demokratů zaručující alespoň nejtěsnější vítězství. Hillary tady nečekaně ztratila rozhodujících 46 volitelů - arozhodlo o tom dohromady 108 600 hlasů: 68 236 v Pensylvánii, 27 257 ve Wisconsinu a 13 107 v Michiganu. Tyto tři výsledky nakonec poslaly do Bílého domu definitivně Donalda Trumpa.

Proč to říkáme? V žádném případě nechceme zpochybnit vítězství republikánského kandidáta, pravidla hry jsou pro všechny stejná. Jde ale o interpretaci voleb. Rozhodně se totiž nejedná o nějaké masové, plošné odmítnutí liberální politiky, drtivou porážku spikleneckého spolčení elit či výhru zdravého rozumu. Místo toho vidíme dvoumilionovou převahu liberálů, kteří vyslali do voleb špatnou kandidátku a takticky nezvládli kampaň. Jestli se někdo opájí sny o nové éře a zásadním zvratu v postojích Američanů, zažije za čas stejné překvapení jako američtí demokraté minulou středu.

Reklama
Reklama