středa 4. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Texty o „měkkých“ zjištěních amerických nebo britských vědců bývají vysmívány, nicméně velmi často jde o skutečně zajímavé objevy či minimálně postřehy, jež stojí za promýšlení. Takže přidejme další do sbírky. Třeba výzkum vědců z americké Harvardovy univerzity, o němž informuje on-line magazín Quartz. Zkoumal postoje Evropanů a Američanů k otázkám migrace a to, jak tyto postoje ovlivňují smýšlení lidí o dalších otázkách.

Trojice výzkumníků položila dvě sady otázek skupině dotazovaných z Francie, Itálie, Velké Británie, Německa, Švédska a Spojených států. Jedna sada se týkala migrace, přičemž bylo zdůrazněno, že je řeč o lidech žijících v „adoptované“ zemi legálně, druhá sociálních dávek, daňového zatížení a obecně distribuce bohatství. Někteří z celkem 22 500 respondentů dostali k zodpovězení nejprve migrační sadu, jiní naopak.

Reklama
Reklama

O pořadí se rozhodovalo náhodně a ukázalo se, že právě pořadí otázek bylo klíčové. Ti, kteří se nejprve zabývali migrací, následně ukázali výrazně menší ochotu podporovat charitu, méně schvalovali pomoc chudším lidem a redistribuci bohatství, méně viděli nerovnost jako vážný problém. A to i v zemích, kde je jinak podpora v podobných otázkách tradičně vysoká.

Trojice výzkumníků – Alberto Alesina, Armando Miano a Stefanie Stantcheva - z toho vyvodila, že pouhé přemýšlení o migraci u lidí zvyšuje nechuť pomáhat sociálně znevýhodněným lidem. Toto zjištění by mohlo vysvětlit mimo jiné podobu české veřejné debaty, v níž se ukazuje, že společně s nechutí k migrantům se zvyšuje nechuť k sociálně vyloučeným.

Studie pak dále ukázala, co i na základě tuzemské debaty zřejmě všichni tušíme. Tedy, že lidé nemají o rozsahu migrace a o lidech, kteří do jejich zemí přicházejí, realistickou představu. Ve všech zemích respondenti považovali imigranty za méně vzdělané, chudší a více závislé na sociálních dávkách - a všude měli za to, že drtivá většina z příchozích pochází z geograficky i kulturně vzdálenějších regionů, než je tomu ve skutečnosti.

S výjimkou Francouzů pak všechny zkoumané národy přeceňovaly podíl muslimů mezi migranty, a naopak podceňovaly počty křesťanů. A kolektivně všichni špatně odhadovali počty migrantů ve svých zemích: nejvíce ustřelili Američani, kde je migrantů zhruba desetina obyvatel, přesto respondenti jejich počet odhadovali na 36 procent. „Zarážející nepřesnosti“ přitom podle vědců vykazovali všichni lidé bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, výši příjmu či politickou orientaci.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Tunis, hlavní město Tuniska, má historicky první ženu-starostku. Do funkce třiapadesátiletou Sudá Abdarrahím definitivně zvolila v úterý městská rada a po vítězství v městských volbách z počátku května se tak politička konečně ujímá úřadu. „Své vítězství věnuji všem Tunisanům a ženám bojujících za to, aby se dostali do takto důležitých pozic,“ prohlásila Abdarrahím krátce po volbách.

Květnové volby byly historicky prvním komunálním hlasováním, které se v zemi uskutečnilo od revoluce v roce 2011. Tunisko tehdy svržením prezidenta Ben Alího odstartovalo tzv. arabské jaro a vlnu revolucí napříč celým regionem. Zemi se přitom jako jedné z mála podařilo vyhnout během revoluce násilnostem a po svržení Ben Alího započala dlouhý a složitý proces demokratizace. Ačkoliv je dnes Tunisko vnímáno jako jedna z mála, ne-li jediná země, kde bylo arabské jaro úspěšné, a nepopiratelně udělalo velký pokrok na cestě k demokracii, většina Tunisanů má k optimismu daleko. Revoluční nadšení ustoupilo frustraci ze špatné ekonomické situace, nedostatku pracovních míst či ohromné korupci, s kterou se země potýká.

Reklama
Reklama

Od revoluce Tunisané volili jak v prezidentských, tak v parlamentních volbách, ty lokální se ale z logistických a politických důvodů dlouho nedařilo uspořádat. Přitom jsou pro fungování země klíčové, protože právě lokální samosprávy mají mít podle nové ústavy z roku 2014 výrazně větší pravomoci než dříve. Cílem těchto změn je prohloubení trendu decentralizace moci v zemi, kterou dlouhá léta kontroloval pouze jeden muž.

Sudá Abdarrahím byla po revoluci zvolena už do celostátního ústavního výboru pracujícího na sepsání nové tuniské ústavy, která byla nakonec přijata v roce 2014. Abdarrahím ve výboru zastupovala islamistickou stranu Enhada, s jejíž podporou – byť oficiálně jako nezávislá – kandidovala i v květnových lokálních volbách. Tradičně konzervativní strana se nicméně nálepce islamistická brání: označuje se za „muslimské demokraty“ a Abdarrahím je vnímána jako zástupce jejího progresivního křídla.

Krátce po svém květnovém vítězství se tak otevřeně postavila na obhajobu práv žen v tuniské společnosti. „Chceme tuniským ženám zaručit všechna práva a říkáme, že tuniská žena je schopná a může zastávat jakoukoliv pozici. Chci, aby byly všechny Tunisanky pyšné na to, že starostkou hlavního města je žena. Tunis dnes píše historii,“ prohlásila tehdy Sudá Abdarrahím.

https://www.youtube.com/watch?v=cxqVECy9w6Y

Reklama
Reklama