středa 20. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V rozhovoru pro ČRo se moderátor Vladimír Kroc zeptal předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, jak je to se záložkou s alternativními a proruskými informacemi, kterou má KSČM na svém oficiálním webu. Vojtěch Filip reagoval: „Ne, tak já si nemyslím, že převažuje. Jako na těch alternativních stránkách.“

Parlamentní listy vedou

Zaujalo nás to a rozhodli jsme se podívat na KSČM a její zdroje podrobněji. Prošli jsme všechny články v záložce “alternativní informace” (konkrétně od 2. srpna 2016, kdy tato rubrika vznikla) a spočítali zdroje, ze kterých mediální úsek ÚV KSČM texty přebíralo. Zde je tabulka těchto zdrojů:

Reklama
Reklama
Reklama

Jak vidíme, nejvíce komunisté odkazovali na Parlamentní listy. S odstupem druhý skončil web Střípky ze světa, který je výlučným zdrojem v této rubrice od 21. října 2016. Třetí místo pak má česká verze webu Sputnik.

Dezinfomační, proruské? Co říkají čísla?

Které z těchto zdrojů můžeme označit za dezinformační? Tomuto tématu se věnuje například think-tank Evropské hodnoty, který vytvořil základní přehled těchto webů a vydal na toto téma studii. Evropské hodnoty píší: “Zejména obyvatelé České republiky, kteří jsou aktivní na sociálních sítích, ale i ostatní jsou denně vystavováni různé míře vlivu v podobě rozsáhlé nabídky tzv. alternativních zdrojů informací, které poskytují zaujaté zpravodajství a mnohdy naprosto opouštějí základy seriózní novinářské praxe. Výsledkem jsou často až neuvěřitelné verze domácích i mezinárodních událostí a mnohonásobně překroucená realita, ze které obvykle jako jediný stabilní a racionální aktér vychází Ruská federace v čele s prezidentem Vladimirem Putinem.” Manipulace se podle studie často skrývá v technikách, jako je svalování viny, relativizace, nálepkování, apel na strach.

Kromě Evropských hodnot se můžeme v kategorizaci zdrojů opřít také o slovenský web Konšpirátori, který radí, na jaké weby není kvůli jejich pochybným cílům a pověsti dobré dávat svou inzerci. I zde najdeme seznamy zdrojů, které nejsou z hlediska manipulace “čisté”.

Výrok dne: Kalouskův Armagedon se nekoná

Podívejme se tedy na zdroje z rubriky “alternativní informace”, z hlediska toho, zda informují o krizi Západu, jeho agresivitě, respektive vytvářejí o Rusku pozitivní obraz, případně jsou jink manipulativní. První Parlamentní listy zahrnují do kategorie manipulativních nebo dezinformačních jak Konšpirátori, tak Evropské hodnoty, které v jejich obsahu našly manipultivní techniky a proruskou rétoriku.

Druhý nejčastější zdroj - Střípky ze světa - se nevyskytuje na seznamech ani Evropských Hodnot, ani Konšpirátorů nebo jiných podobně zaměřených iniciativách. Tento web o sobě neposkytuje moc informací, v záhlaví stojí: Ze zahraničních médií u nových knih, nezávislých i “politicky korektních”, o čem se doma mlčí nebo mlží. KSČM odkazuje na rubriku Našli jsme za vás, která nabízí pravidelný informační přehled. Objevují se zde zprávy o Rusku a Ukrajině, o vztahu západu a Ruska, o americké agresi, také jsou zde sdílené články o blízkovýchodní krizi (Sýrie, Lýbie) a o krizi Evropské unie, případně texty kritizující politiku současného Německa. Ve sloupci s doporučenými zdroji najdeme odkazy na takové zdroje, jako je Alex Jones' Infowars, ruský Worldcrisis a další. Web Střípky ze světa tedy neprodukuje vlastní obsah, ale sdílí články, které jsou často buďto ruské, nebo převzaté z “alternativních” médií - navíc společně dávají obraz světa ukazující Rusko v pozitivnějším a západní elity v negativnějším světle. Proto tento web podle nás spadá do kategorie dezinformačních webů.

Komunisté na svém webu odkazují nejčastěji na Parlamentní listy.

Tweetni to

Třetí místo, jak již bylo zmíněno, patří Sputniku. Ten otevřeně přiznává proruskou orientaci a ruské financování, takže není překvapivé, že také ukazuje svět z pohledu pro Rusko příznivého. Evropské hodnoty ho přímo zařazují mezi tvůrce dezinformací a manipulací.

KSČM na svém webu sdílela množství dalších webů, které lze označit za dezinformační - např Aeronet, New World Order Opposition, CzechFreePress, Zvědavec, Nová republika atd. Na druhou stranu se objevují i zdroje mainstreamové, vydané tradičními novinářskými domy - například servery Aktuálně, Ihned, České noviny. Pokud však porovnáme počet manipulativních (proruských, dezinformačních) zdrojů, na které odkazuje, s klasickými zdroji, jasně převažují ty manipulativní (zhruba 1400 výskytů ku 100 výskytům).

Vojtěch Filip tedy v rozhovoru neměl pravdu, když tvrdil, že proruské a manipulativní weby mezi “doporučenou četbou” nepřevažují. Komunisté na svém webu odkazují nejčastěji na Parlamentní listy, na kterých sice pravidelně publikuje své články i řada českých poslanců, nicméně odborníky jsou považované za manipulativní a řada zpráv má dezinformační charakter. Za zcela protizápadní a dezinformační pak lze považovat třetí nejčastěji odkazovaný web, kterým je česká mutace Sputnik News.

Speciál Respektu Dezinformace: 27 textů o světě, kde pravda ztrácí sílu

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Spor okolo katalánského referenda za nezávislost na Španělsku se ve středu nebývalým způsobem vyostřil. Španělská polovojenská policie Guardia Civil - jednotky nepříjemně odkazující na frankistickou éru - obsadila několik katalánských úřadů a ministerstev a pozatýkala okolo čtrnácti lidí (údaje se trochu různí).

Policie hledá materiály nutné k uspořádání referenda - a podle všeho úspěšně zabavila několik miliónů hlasovacích lístků. Před budovami se protestuje a hrozí střety mezi demonstranty a policií. Katalánská vláda vystoupila s tím, že španělská vláda de facto pozastavila existenci katalánské autonomie a násilím celou oblast ovládla. Španělská vláda naopak tvrdí, že hájí ústavní pořádek a prosazuje rozhodnutí ústavního soudu.

Reklama
Reklama
Reklama

Všechno se zdá být daleko, ale jedná se o čtvrtou největší evropskou ekonomiku; zemi, která se velmi úspěšně transformovala z občanské války a následné frankistické diktatury v demokracii a v nedávné době s velkou trpělivostí ustála ekonomickou krizi - na rozdíl třeba od Řecka. Vyhrocení sporu je zároveň zatím nejnásilnějším střetem mezi klasickým demokratickým uspořádáním a populistickým hnutím v Evropě.

Kdo má vlastně pravdu? Na první pohled se může zdát, že Katalánci v této otázce tahají za delší provaz. Každý má přece právo svobodně rozhodnout o své budoucnosti. Zblízka je ale referendum - či „referendum“, jak by řekli v Madridu - hodně na hraně, i když vynecháme klasické argumenty ústřední vlády, že ústava nic takového nepovoluje a že referendum může vyhlásit jenom vláda v Madridu. A ta samozřejmě nic podobného nikdy nevyhlásí.

Problém je v tom, že:

  1. Separatisté v katalánské vládě rozhodně nezastupují většinu Katalánců. Mají sice těsnou převahu poslanců, ve volbách ale nezískali většinu hlasů, vládnou díky specifikům volebního zákona. Zhruba jako Donald Trump, který by se třeba podle našich zákonů prezidentem nestal. Vzhledem k závažnosti rozhodnutí je už tohle samo docela velký problém.
  2. Zákon o referendu a následný zákon o odtržení byl přijat velmi pofidérním způsobem, na mimořádném zasedání katalánského parlamentu, bez obvyklých dlouhých parlamentních procedur, během jediného dne. I to samo o sobě svědčí o tom, jak rozviklaná je podpora separatistické vlády.
  3. Zákon o referendu nestanovil žádnou hranici účasti, od níž je referendum platné, ani rozdíl v počtu odevzdaných hlasů, jenž skutečně opravňuje vyhlášení samostatnosti. Jinými slovy, pokud by 1. října přišlo hlasovat 30 procent Katalánců a nadšení separatisté by vyhráli o jeden hlas, Katalánsko se odtrhává od Španělska. Když zkoušeli separatisté nezávazné referendum před dvěma lety, přišel zlomek voličů, ti ovšem z 80 procent hlasovali pro nezávislost. O demokratičnosti tohoto postupu velmi pochybuje třeba i starostka Barcelony, která se jinak celkem staví proti Madridu, ale zároveň tvrdí, že dnešní barcelonská vláda zcela ignoruje názory poloviny Katalánců.
  4. Tomu nasvědčují i průzkumy, v nichž se 49 % Katalánců vyslovuje proti nezávislosti a 41 % pro.

Máslo na hlavě má nicméně bezpochyby i Madrid. Ve Španělsku nastala vlastně vůbec nejhorší představitelná politická situace: v Barceloně vládnou demagogičtí populisté, kteří rozdělují obyvatele na „dobré“ katalánské vlastence a „zrádný“ zbytek - rádi se staví do role trpících obětí. V Madridu zase vládne lidová strana, jejíž šéf Mariano Rajoy sice dokázal zemi provést hospodářskou krizí, ve věcech jako autonomie regionů je ale zcela nepoužitelně zabejčený.

Partido Popular je následníkem frankistické pravice, pro niž představuje jednota Španělska fetiš, který stojí mimo jakoukoliv možnost vyjednávat. Byli to právě lidovci, kdo dal před pár lety k ústavnímu soudu již vyjednaný a v referendech schválený status katalánské autonomie. Soud dohodu zrušil, následovala ekonomická krize - a přesně od té chvíle se datuje raketový vzestup katalánských separatistů.

Madrid přesto všechno v tuto chvíli představuje racionální hlas hájící ústavu a demokratické fungování státu. Chytřeji svou hru ovšem nejspíš hrají katalánští nacionalisté, kterým se daří emoce napínat až k prasknutí.

Reklama
Reklama