pátek 15. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Vláda na svém zasedání 11. září projednala návrh (.zip) zákona o státním rozpočtu pro rok 2018. Ten samý den se činila i TOP 09, respektive její lídr Miroslav Kalousek, který vydal na svém  facebookovém profilu prezentaci s názvem: „Návrh státního rozpočtu na rok 2018: Negativní trendy pokračují.“ Zajímavostí budiž fakt, že se příspěvek zobrazil jako sponzorovaný.

Demagog.cz prezentaci prostudoval a odhalil v ní manipulativní prvky - jak ve vizuálním vyvedení grafů, tak v použitých datech. Podívejme se na přešlap, který je hned na začátku dokumentu, graf celkových výdajů v rozpočtu. Podle TOP 09 vypadá vývoj výdajů státního rozpočtu následovně:

Reklama
Reklama
Reklama

celkové vydaje_topka

Zdroj: prezentace TOP 09 (.pdf, s. 2)

Z grafu vytvořeného TOP 09 bychom na první pohled řekli, že přichází výdajová apokalypsa. Schodek oproti vládě, ve které seděl Kalousek, je do očí bijící. Jenže jaká je skutečnost? Tenhle graf je vskutku fascinující hned z několika důvodů. Za prvé, jde o kompilaci výdajů skutečných (z let 2012 - 2016) a výdajů schválených (2017-2018). Tyto dva údaje se však od sebe mohou v každém roce výrazně lišit, proto je nelze úplně srovnávat.

Za druhé, zachycené údaje jsou zobrazené na „podseknuté“ vertikální ose, která nezačíná nulou: rozdíly mezi lety se tedy zdají být větší, než ve skutečnosti jsou. Což trik, který každému dataři způsobuje tiky. Vytvořili jsme proto nový graf, který zachycuje údaje pouze schválených (srovnatelných) výdajů státního rozpočtu - a to od roku 2006 až po poslední projednaný rozpočet pro rok 2018.

celkove vydaje_sede

Zdroj dat: MF ČR, návrh rozpočtu 2018; vlastní zpracování.  Pozn.: Zobrazujeme graf v šedé barvě, která není spojená s žádnou politickou stranou: návrhy rozpočtu, ze kterých vycházíme, v některých případech tvořila předchozí vláda (nebo koaliční partner), proto nechceme přisuzovat zodpovědnost konkrétní straně.

Z našeho grafu je patrné, že vládní výdaje rostly i za pravicových vlád, a to až do roku 2011. V roce 2012 se jejich výše de facto nezměnila. Vezmeme-li v úvahu rozdíly mezi jednotlivými lety, pak největšího rozdílu ve výdajích dosáhly vlády Mirka Topolánka mezi lety 2006-2007 a 2007-2008. Právě během druhého zmíněného období byl ministrem financí sám Miroslav Kalousek.V

tomto ohledu tedy nelze jednoznačně tvrdit, že by během mandátu levicové vlády došlo k tak výraznému nárůstu celkových výdajů. Připočteme-li fakt, že HDP České republiky v posledních letech roste, není příliš překvapivé, že se zvyšuje i objem prostředků ve státním rozpočtu. A rozhodně nedochází k velkému nárůstu, jak ukazuje graf z produkce TOP 09. Armagedon se nekoná.

 V komentáři na webu Demagog.cz najdete další příklady kreativní práce analytiků z TOP 09 - třeba jak to vypadá v návrhu rozpočtu s investicemi a kolik peněz půjde na vědu, výzkum a vývoj.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Německo a Angela Merkel – v zahraničí mnohdy synonyma. Jelikož vše zatím nasvědčuje tomu, že kancléřka svůj úřad obhájí, je na místě se ptát, co si vlastně lidé v zahraničí o Angele Merkel myslí? Německý deník Die Zeit přináší reportáž ze zemí z celého světa, výběr těch nejzajímavějších naleznete v následujícím menu.

RUSKO: Každou neděli v osm večer komentuje ruský moderátor Dmitrij Kisseljow, co nového se ve světě minulý týden událo. Pravidelní posluchači pak musí mít pocit, že světová apokalypsa je na dosah ruky – oblíbenými tématy Kisseljowa jsou „úlisnost USA“ či „degenerace Evropy, která odvrhla své křesťanské hodnoty a natahala si k sobě islamisty“. Viníka není potřeba dlouze hledat, ukazuje novinář na německou kancléřku. Kisseljow patří mezi nejmocnější ruské žurnalisty (jako jediný je také na sankčním seznamu EU) a svět „vysvětluje“ každý týden několika milionům Rusů. To, že Angela Merkel podporuje sankce uvalené na Rusko po anexi Krymu a válce na Ukrajině, interpretuje Kisseljow jako pokračování nacistické imperialistické politiky a kancléřku přirovnává k Hitlerovi. Že Rusové Angelu Merkel vnímají veskrze negativně, ukázal i nedávný průzkum. Pouze tři světoví politici dopadli hůř než kancléřka: Petro Porošenko, Barack Obama a Recep Erdogan. Když byly v létě ve Spolkovém sněmu schváleny stejnopohlavní sňatky, jistý homofobní ruský politik prohlásil, že „Merkel políbila Satana“ – ač sama kancléřka byla proti.

Reklama
Reklama
Reklama

USA: Zjistit, co přesně si Američané o Angele Merkel myslí, je složité, protože většina Američanů vůbec netuší, o koho se jedná, píše americká reportérka Zeitu. V roce 2006 ji znala čtyři procenta Američanů, po migrační krizi se počet zvedl, nicméně ne o mnoho. Až do migrační krize přitom platilo, že ti, kdo ji znali, ji téměř bez výjimky hodnotili veskrze pozitivně. Německá kancléřka představovala důvěryhodný typ politika: nezatížená skandály pro Američany zosobňovala důvody německého ekonomického úspěchu. She gets the shit done (dotáhne práci do konce) říkali s uznáním i levicově orientovaní Američané (její rodinná a sociální politika ostatně v mnohém předčila návrhy Demokratické strany).  Pak ovšem přišla právě migrační krize. Pro ty, kteří čtou New York Times, představuje Merkel historickou osobnost, političku s morálním rozměrem. Pro čtenáře Breitbartu se stala ohrožením západní civilizace. Tyto dva obrazy německé kancléřky dnes v americké společnosti odděleně existují vedle sebe. A blížící se volby? Ty Američany nijak zvlášť nezajímají.

Angela Merkelová a Vladimir Putin položili v Moskvě věnec u hrobu neznámého vojína.
Angela Merkel a Vladimir Putin • Autor: Globe Media / Reuters

TURECKO: Média blízká Erdoganovi v poslední době s kritikou Merkel nešetří. Příznivci prezidenta ji viní z nepřátelských a protitureckých postojů, někteří Turci se pak domnívají, že kancléřka Erdoganovi závidí jeho popularitu. Celkově je dnes v zemi hojně rozšířen obraz Merkel jako někoho, kdo Turecku přeje jen to nejhorší. Nebylo tomu tak ale vždy. Víceméně až do letošního roku byla Merkel vnímána jako spolehlivý spojenec v západní Evropě: kancléřka do Turecka často jezdila a zdržoval se přílišné kritiky režimu. Od vyostřeného referenda o změně turecké ústavy, kdy Německo zakročilo proti agitaci na vlastním území, a následné otevřenější kritiky turecké vlády, se však změnil i přístup tureckých médií, potažmo veřejnosti.

POLSKO: Sledujete-li večer v Polsku zprávy, nevyhnete se řadě reklam. Řada z nich se týká německých produktů. Německo je v Polsku již dlouho vnímáno jako úspěšná země se silným hospodářstvím, které Poláci obdivují. Liberálové a levicově orientovaní Poláci pak doufají, že Angela Merkel této síly využije k tomu, aby udržela jednotnou Evropu a pomohla překonat dnešní krize. Kromě toho však v Polsku existuje i druhý obraz Německa vedeného Angelou Merkel: propaganda vládní strany (kterou přebírají státní média) obviňuje Německo z ekonomického využívání Polska a kancléřce vyčítá její migrační politiku. S mottem „dřív po Polsku jezdily německé pantery (tanky), dnes nás budou vydírat ekonomicky“ oživuje historické křivdy. Kdo s tím nesouhlasí, je vykreslován jako nevlastenec.

RAKOUSKO: Rakušany čekají volby 25. října a mnozí závistivě pomrkávají k většímu sousedovi. Rakouská kampaň rozhodně nebude tak klidná jako ta německá. Angela Merkel pro mnohé ztělesňuje právě onen klid a stabilitu politického systému, kterou Rakušané v posledních měsících sami postrádají. Tak jako v ostatních zemích, i v Rakousku se nicméně nachází skupina obyvatel, kteří kancléřce nemohou odpustit její počínání během migrační krize. Sebastian Kurz, rakouský ministr zahraničí, patřil k prvním kritikům kancléřky, a předseda pravicově-populistické FPÖ pak označil Merkel za „nejnebezpečnější ženu Evropy“. Až donedávna byla spolupráce obou zemí zcela bezproblémová; tyto časy jsou dnes pryč.

ČÍNA: Celkem devětkrát navštívila Angela Merkel Čínu a vždy tam přijela s jasně definovanou strategií. Prioritou jsou obchodní otázky – pro německé firmy je čínský trh jedním z nejdůležitějších odbytišť. Zároveň však Merkel zůstává jedním z mála západních státníků, kteří se nebojí v dialogu s Čínou vznést otázky dodržování lidských práv. Je to možná právě tato vytrvalost, kvůli které má Merkel v Číně takový respekt. Při vyjednáváních je vždy zdvořilá, ale pevná, i proto ji Číňané uznávají – sami jsou v jednáních tvrdí a nerespektují nikoho, kdo jim to dělá až příliš jednoduché. Slovo kancléřky má v zemi váhu a čím dál tím víc ji obdivují i běžní Číňané. Jak píše reportér Zeitu v Číně, již kolikrát se mu stalo, že se s ním čínští taxikáři nechtěli bavit o fotbale, ale právě o německé kancléřce.

 

Předchozí díly předvolebního seriálu:

Mocný německé bulvár pomáhá kancléřce

Kde jsou ruští hackeři, ptá se Německo

Přísně na Řeky, nebo na diesely? Koho si vybere Angela Merkel do nové vlády

S uprchlíky jsem chybu neudělala, zopakovala kancléřka

Reklama
Reklama