Denní menu, Politika, Společnost
V USA provedli první úspěšnou transplantaci penisu
Transplantace penisu • Pokuta pro Google • Jak voní knihy • Zavřete uprchlické tábory
Na bostonské Massachusetts General Hospital lékaři provedli minulé pondělí první transplantaci penisu ve Spojených státech. Operace trvala 15 hodin a příjemcem orgánu byl 64letý bankovní úředník Thomas Mannig, kterému byl úd odstraněn kvůli rakovině.
“Chci být zase tím, kým jsem byl,“ citoval list The New York Times pacienta, který se podle svých slov cítí dobře a nemá už žádné bolesti, i když se den po operaci musel vrátit na sál. Pokud vše půjde i dál dobře, mohl by normálně močit za několik týdnů, sexuální funkce by se pak mohly obnovit během několik měsíců. Šéf chirurgického týmu Curtis L. Cetrulo je optimistický, nicméně léčba je pořád experimentální a existuje stále mnoho nezodpovězených otázek.
Doposud se celosvětově vědělo jen o dvou těchto zákrocích. Neúspěšná operace proběhla v Číně v roce 2006, naopak úspěšná byla v roce 2014 operace v Jižní Africe, kde se pacient dokonce posléze stal otcem.
Transplantace by měly pomáhat s pánevními úrazy veteránům, pacientům s rakovinou i obětem nehod. Zákrok stojí od 50 do 75 tisíc dolarů. Další na řadě by měl být muž, který přišel o penis v hořícím autě při autonehodě, a pak je na řadě veterán z Afghánistánu. Právě na vojáky prý lékaři mysleli nejčastěji. Od roku 2001 do roku 2013 utrpělo 1367 mužů zranění v oblasti genitálií a močového ústrojí. Většině bylo pod 35 let a hlavní příčinou byly podomácku vyrobené bomby.
“Nejčastěji je jim jen 18 až 20. Mají pocit, že už nemají řádnou naději na intimní vztah, natož na sexuální život,“ říká doktor Cetrulo s tím, že z hlediska psychologického jim může transplantace doslova zachránit život. Výzkum se soustředil nejen na operační techniky, ale také na to, aby minimalizoval odmítavou reakci organismu. To je důležité právě pro mladé pacienty, neboť dlouhodobé užívání imunosupresivních léků by jim mohlo poškodit zdraví.
Tým se na operaci připravoval tři roky, kandidáty si sami vybírají a oslovují je. Stejně tak jde zatím o individuální dohody s rodinami pozůstalých v případě potřebných orgánů. Banky, které schraňují ledviny či játra, doposud nežádají - jak píší NYT - o souhlas s posmrtným odběrem tváře, ruky či právě penisu.
I mezi „normální populací“ prý přibývá v USA ročně až několik stovek mužů, kterým lékaři musí odstranit penis po rakovině a kvůli úrazu. Právě na ty se nyní lékaři zaměří. Až pak budou ve větším množství operovat vojáky - nechtějí z nich prý dělat pokusná morčata, navíc jsou jejich zranění často komplikovanější.
Tak došla řada i na Thomase Manniga, kterému v roce 2012 spadl do rozkroku těžký nástroj, a posléze to odstartovalo rakovinu. Před operací musel kromě vyšetření absolvovat i psychologický trénink, aby se dokázal vypořádat s riziky.
„Nemohl jsem se s nikým sblížit. Nemůžete ženě říct: Mám amputovaný penis. Budu šťastný, když budu třemi čtvrtinami toho, kým jsem byl,“ říká Mannig. "Před operací to bylo deset procent. Ale doktoři mi nic neslibovali – to byla součást dohody.“
Velkým hitem parfumérského světa je - vůně starých knih. Přesně ta, která se vine do ulice ze dveří mírně zaprášených antikvariátů, kde vedle sebe leží nepočítaně svazků Vrchlického, staré školní atlasy, knihy z Odeonu, které dodnes plní tuzemské rodinné knihovny, a místopis Prahy z roku 1909.Nyní tuto vůni nabízí i parfumérie. Jmenuje se Vůně mrtvých spisovatelů, což nezní úplně moc dobře a nemůžeme ani garantovat, že to hezky voní. Parfém V knihovně je možná větší sázka na jistotu.A čím to, že knihy tak voní? Papír je ze dřeva a obsahuje lignin, chemikálii blízká vanilinu. Jak se časem stránky knih rozkládají, uvolňují právě tuto látku - čili vůni mrtvých spisovatelů a živých antikvářů. Přitažlivá je na vůni i nostalgie, kterou budí, a vzpomínky na kdysi čtené knihy - ty dnešní totiž obsahují ligninu mnohem méně a proto tak nevoní. Jisté dojetí je tedy omezeno na starší generace. Mladí jsou o ligninové čtení ochuzeni - a jak známo, e-čtečky o vůni spisovatelů neví už vůbec nic.
Google čelí hrozbě nejvyšší antimonopolní pokuty v historii.Podle deníku The Telegraph chce Evropská komise vyhledávacímu gigantu udělit pokutu okolo 3 miliard eur, tedy asi 81 miliard korun. Pokud by se informace potvrdila, šlo by o téměř třikrát vyšší trest než ten dosud nejvyšší, který dostal výrobce počítačových součástek Intel.Pokutu, která činí asi pět procent ročního obratu Googlu, má firma dostat za zneužívání výsadního postavení mezi vyhledávači. Ve vyhledávacích výsledcích totiž oproti konkurenci upřednostňuje vlastní služby, třeba srovnávač cen v internetových obchodech nebo cestovní mapy. Právě tuhle praxi mu má Evropská komise zatrhnout. Podle zdrojů Telegraphu není návrh pokuty zcela dokončen, ale oficiálně ho má komise oznámit ještě před letními prázdninami. Google se k hrozbě pokuty, proti které se může odvolat u Evropského soudního dvoru, zatím nevyjádřil.Bývalý britský ministr zahraničí David Miliband poslední tři roky vede humanitární organizaci International Rescue Committee, která vznikla v roce 1933 z iniciativy Alberta Einsteina. Nyní přišel s odvážným nápadem: zavřít světové uprchlické tábory. Systém založený na velkých lágrech je podle něj řešením pro problémy včerejška, nikoli dneška a zítřka.Těmi je například skutečnost, že občanské války trvají v průměru mnohem déle než v minulosti a uprchlíci se do svých zemí nemohou vrátit často desítky let. Z táborů, postavených mnohdy v polopoušti, kde lidé v chudobě a bez vyhlídek na lepší život po jednu či dvě generace přežívají, se pak nepřekvapivě stává semeniště zločinu a teroru. Vláda v Keni chce nyní zavřít uprchlický tábor Dadaab na severu země, kde už 25 let žijí stovky tisíc somálských utečenců - atentátníky tam rekrutuje a fanatizuje teroristická skupina Al Shabaab.Miliband navrhuje, aby deset procent nejzranitelnějších uprchlíků žijících mimo území svých zemí - tedy asi dva miliony lidí - bylo přesídleno do bohatých států. Ti ostatní, což je přes 17 milionů uprchlíků, by mělo být plně integrováno do zemí, kam uprchli. Tedy měli by mít možnost pracovat, posílat děti do škol a do nemocnic, vybrat si bydliště atd.Není to samozřejmě pro hostitelské země lehké a levné - 9 z 10 zemí hostících nejvíce uprchlíků jsou chudé a leží mimo Evropu. Proto Miliband navrhuje, aby bohaté státy této integraci finančně pomáhaly. Je to alternativa k lágrům, které jsou pro lidský život nedůstojné, i k tomu, že miliony běženců budou prchat směrem do Evropy.Přesně před padesáti lety, 16. května 1966, vyhlásil Mao Ce-tung v Číně kulturní revoluci , jejímž cílem bylo upevnění moci uvnitř tamní komunistické strany. O výročí se široce rozepisují francouzské noviny a týdeník Le Point přináší zprávu o dosud utajovaných kanibalistických rituálech mezi Maovými kádry.
süan v provincii Kuang-si na jihovýchodě země. Na následné hromadné večeři dostaly gardy na stůl uvařená srdce, játra a genitálie domnělých Maových nepřátel. „Byl to ten nejzrůdnější způsob vedení třídního boje,“ cituje týdeník poznámky onoho vyšetřovatele.Francouzští reportéři se odkazují na čínské historiky a politology, většinou žijící a přednášející v Hongkongu, kteří kanibalistickou událost vysvětlují odlehlostí regionu, chudobou tamních obyvatel a i na tehdejší poměry nezvyklou krutostí tamního komunistického šéfa, který veřejnou konzumaci odpůrců nařídil.Západní novináři se byli u příležitosti padesátého výročí ve městě podívat, setkali se však převážně s mlčením obyvatel nebo odmítnutím, že by k takové události došlo. Citují však muže, který na dotaz o kanibalismu minulých vůdců říká „Ano, zažil jsem tu dobu.“ „Od té doby se však město strašně modernizovalo,“ dodává Číňan vystupující pod jménem Luo.Video: Stát při dceři, která se rozhodne zemřít.Kulturní tip: Francouzská spojka II
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
