pátek 2. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Neuplyne týden, ve kterém bychom se nedozvěděli o novém úniku hesel nebo zdánlivě zabezpečených informací z webových serverů. Zatím poslední zveřejněnou obětí je last.fm, jedna z prastarých sociálních sítí z doby, než tohle pole ovládl Facebook. Vyšlo totiž najevo, že v roce 2012 síť, která se specializovala na zaznamenávání poslechnuté hudby a doporučování písniček, napadli hackeři a ukradli celkem data 43 milionů uživatelů.
Situace je o to horší, že se ukázalo, že last.fm používá na ochranu dat velmi primitivní algoritmus. Dnes už se prakticky nestává, že by servery ukládaly hesla v „čisté“ textové podobě - místo toho existuje řada možností, jak je zakódovat tak, aby je neviděli případní hackeři, ale ani sám provozovatel webu. Last.fm ovšem zvolilo zastaralý algoritmus MD5, který je s dnešními výkony počítačových procesorů snadno prolomitelný,  navíc nepřidalo dodatečnou ochranu.
Analýza uniklých dat samozřejmě prokázala to, co vždy: řada lidí se stále nenaučila používat bezpečná hesla. Nejčastejším heslem, které si uživatelé nastavovali, bylo 123456. Pokusy bezpečnostních expertů o osvětu v oblasti internetové bezpečnosti se zkrátka nikdy nesetkaly s úspěchem. Řešením budou nejspíš až různé bezheslové varianty přihlašovaní, které se pomalu rozšiřují: od potvrzení přihlášení přes SMS po otisk prstu na chytrém telefonu.
Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Tip na víkend: reportér týdeníku The Economist se vydal na organizovanou prohlídku belgického města Charleroi, jež bylo kdysi zvoleno nejošklivějším místem v Evropě. Výlet ho zavedl “betonovými koridory posetými kusy starého železa a znesvěcenými graffiti do stínu vysokých pecí, plevelem dosahujícím výše pasu a nahoru přes obrovskou hromadu strusky k vyhlídce na staré továrny a hromady odpadu z fabrik, které se většinou již odstěhovaly jinam”.  Průvodcem byl bývalý student uměnovědy Nico Buissart. Prohlídky pořádá od roku 2009 a město nazývá musée du globalisation, což asi není zapotřebí překládat.

Text Magical Misery Tour se nicméně nedrží jednoho ošklivého evropského zákoutí a konstatuje, že podobné výlety do podobně zbědovaných evropských koutů se stávají v poslední době hitem. Existovaly i dříve, třeba ve Valencii se již léta pořádají prohlídky nedokončených velkolepých projektů započatých zkorumpovanými lokálními politiky a přerušených ekonomickou krizí; ve východní Evropě se zase fanoušci „zvrhlé“ komunistické architektury kochají “skvosty”, jež nejsou k vidění nikde jinde.

Reklama
Reklama

Molenbeek, Brusel
Molenbeek, Brusel • Autor: REUTERS

V poslední době se ovšem úpadková místa stala populární z jiného důvodu: “Jak politickou debatu v mnoha zemích ovládl terorismus a údajné selhání globalizace a multikulturalismu, stále více lidí touží navštívit místa, kde se tyto katastrofy odehrávají,” píše britský týdeník. Vzniká tak nové perverzní odvětví turistiky - do míst, jakým je třeba belgická čtvrť Molenbeek, v níž žili alespoň dva teroristé, kteří zaútočili vloni v listopadu na Paříž.

Reportér Economistu tvrdí, že na jedné straně je podobný zájem vlastně prospěšný: lidé jsou totiž nakonec vlastně překvapení, jak dobře vypadají místa, která jsou v médiích líčená téměř jako peklo na zemi. Na druhé straně ovšem potřeba vydávat se do přistěhovaleckých a jinak sociálně vyloučených čtvrtí ukazuje, jak jsou vlastně evropské země vnitřně rozdělené.

“Mnozí Belgičané na prohlídce Molenbeeku poprvé vidí tvář své země, jakou dosud nikdy nespatřili. Čtvrti, v nichž jsou arabské nápisy, maročtí muži posedávají před čajovnami a ženy v šátcích nakupují, jim nejsou tak nepřístupné, jak by se mohlo zdát. Ale skutečnost, že jim připadají exotické, ukazuje, jak segregovaná společnost vlastně je.“

A selhání integrace je skutečně velký problém dnešní Evropy. Text cituje průzkum, podle nějž Evropané věří ve schopnost uprchlíků stát se členy společnosti mnohem méně než jinde na světě. 65% Italů, 60% Belgičanů a 57% Francouzů si myslí, že v jejich zemích žije příliš velký počet přistěhovalců.

Výlety do podobných čtvrtí prý mohou přimět politiky, aby začali problémy řešit. Nebo paradoxně všechen ten chaos a zmatek začali vnímat pozitivně. Když prý Buissart s prohlídkami začal, místní politici si stěžovali, že nedělá městu dobrou reklamu. Dnes nabízí radniční webové stránky jogging průmyslovou zónou a cyklistické výlety podél rezavějící železniční trati.

Reklama
Reklama