čtvrtek 15. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Mimořádně zajímavá zpráva přišla z Belgie. Stát od roku 1969 pronajímal největší tamní mešitu, která stojí v Bruselu hned vedle sídel hlavních evropských institucí, Saúdské Arábii výměnou za levnější ropu. Jenže rostoucí obavy z vlivu saúdsko-arabských imámů, kteří ve světě šíří a podporují ultrakonzervativní odnož islámu, vedly v lednu vládu, kterou k tomu vyzval belgický parlament, k vypovězení smlouvy.

Jak píše agentura Reuters - rychlost, s níž Saúdové návrh akceptovali, napovídá, že Rijád je připraven ustoupit z dřívějších pozic a posouvá se k podpoře umírněnější verze islámu. Jejich souhlas naprosto nebyl automatický; pronájem měli slíbený na 99 let a nic je nestál.

Reklama
Reklama

Podle informací agentury, které sice nejsou oficiální, nicméně reportérům Reuters je potvrdilo několik západních diplomatů, je souhlas s odchodem z největší belgické mešity součástí širšího plánu. Během něho Saúdové plánují přestat podporovat zahraniční mešity a náboženské školy, které se ocitly v podezření, že podporují radikály. Reuters nicméně upozorňuje, že plánovaný posun k jisté umírněnosti může narazit přímo v Saúdské Arábii, a to mimo jiné u ultrakonzervativních kleriků, kteří mají v zemi značný vliv.

Přesné podmínky předání mešity se teprve dojednávají. Belgičané chtějí podle svých slov postupovat opatrně, aby předešli právě negativním reakcím v Saúdské Arábii. O mešitu by se měla nově starat domácí muslimská organizace. Zajímavé je, že mešita před pronájmem chátrala a nebyla nakonec ani původně postavena jako svatostánek muslimů, ale coby Orientální pavilon pro účely bruselské výstavy v roce 1880 (Reuters píše o Great exhibition, o Světovou výstavu však nešlo).

Poté, co Saúdové mešitu převzali, přestavěli ji a udělali z ní duchovní centrum zejména pro imigranty z Maroka, kteří se té době přicházeli do Belgie za prací. S nástupem Islámského státu ovšem zesilovaly obavy, že právě v mešitách radikálové rekrutují bojovníky a pachatele teroristických útoků. Belgie je ostatně země, odkud od služeb ISIS odešlo bojovat nejvíce lidí (na počet obyvatel). Nikdy se ovšem neprokázala přímá souvislost mezi kázáními v této mešitě a radikalizací mladých muslimů.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kdo chce vidět příklad neudržitelného rozvoje, může se podívat na způsoby současného globálního rybolovu. Je nejen biologicky ničivý, ale i ekonomicky zcela nesmyslný. Zprávu o něm teď čerstvě vydala Světová banka a o jejích závěrech informuje i server Quartz.

Je to jako s nekonečnými stády bizonů či miliardovými hejny holuba stěhovavého: pořád jich bylo tolik, že se do nich dalo střílet celé dny, a pak najednou zmizela a nezbyla po nich stopa. Stejný osud může podle odborníků potkat celé rybí populace ve světových oceánech. Po staletí se jejich počet zdál nevyčerpatelný: čím víc se lovilo, tím víc ryb jako by bylo k dispozici, takže jen mezi lety 1950–1990 se celkový objem úlovků světového rybolovu zpateronásobil. Ale pak to skončilo - a od poloviny devadesátých let vytáhnou rybáři z oceánů ročně pořád stejný počet ryb: v průměru 85 miliónů tun.

Reklama
Reklama

Viník je znám. Průmyslový rybolov decimuje rybí hejna nad míru a nechává za sebou míň a míň jedinců schopných je zvětšovat či aspoň doplňovat. Na eventuální skeptickou otázku „Když je ryb míň a míň, jak to, že jich ulovíme už léta pořád stejně?“ existuje exaktní odpověď: podle Světové banky je to proto, že neustále zvyšujeme náklady, pomocí kterých se nám ono „stejně“ podaří získat.

Globální rybářská flotila se podle dat OSN za posledních čtyřicet let zdvojnásobila, počet rybářů vzrostl třikrát a obrovsky stouply profesní investice – do lepších lodí, výkonnějších motorů a stále chytřejších loveckých technologií. Celkově tedy – jak tvrdí Světová banka ve své zprávě Nový audit utopených miliard - vzrostla intenzita celosvětového rybolovu za posledních 40 let minimálně čtyřikrát, zatímco úlovek se za stejnou dobu zvětšil ani ne dvojnásobně. „Pokud tedy lovíme čtyřikrát víc, abychom ulovili víc jen dvakrát, znamená to jediné - počet ryb klesá,“ cituje Quartz expertku Světové banky Charlottu de Fontaubert.

Jak známo, definice hospodářské produktivity je, že se daří dělat víc za míň. Světový mořský rybolov je viditelně přeborníkem v opaku. A celé to úsilí navíc v ekonomických číslech produkuje každý rok masivní ztrátu. Podle dat Světové banky byla v roce 2014 celková cena ryb zachycených v sítích mořské rybářské flotily 164 miliard dolarů, zatímco cena práce, pohonných hmot, různých vedlejších nákladů, dotací a podpor na to vynaložených se vyšplhala na 208 miliard.  Čistá ztráta 44 miliard dolarů.

Byznys přesto jede dál s řadou ničivých důsledků. První na ráně jsou samozřejmě samy ryby, pro něž takto nastavený obchodní model znamená jistý konec. Další obětí jsou běžní, přirozeně hospodařící rybáři z chudých zemí, kteří na dostřel od plovoucích rybích fabrik bohatého světa čím dál obtížněji shánějí úlovek - a i když ho seženou, nejsou schopni na světovém trhu cenově konkurovat zboží od dotované konkurence. Houfně proto krachují a ve snaze najít obživu často vyrážejí na cestu do západního světa, kde budí vztek a hrůzu jako proklínaní „ekonomičtí migranti“.

Reklama
Reklama