sobota 26. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Ta hra pojednává o ženách a o ženském hlase ve světě ovládaném muži,“ vysvětluje divadelní režisér Robert Icke v článku pro Newsweek Schillerovo drama Marie Stuartovna a dodává: „Proto jsem v něm chtěl mít silný ženský zpěv a Laura Marling byla první, kdo mě napadl.“

Je to právě mladá, kritikou ceněná písničkářka, která zajistí hudbu k nastudování Marie Stuartovny, jež bude mít premiéru 2. prosince v londýnském Almeida Theatre. Volba to byla logická. Protože kromě vlastního vyhraněného rukopisu se Marling věnuje i tomu, jak se ženské kvality projevují v umělecké tvorbě -  na což se soustředí třeba série jejích podcastů Reversal of the Muse.

Reklama
Reklama

Chystaná hra je zajímavá už tím, že si v ní obě představitelky hlavních postav - Marie Stuartovny a Alžbety I. – budou střídat role každý večer podle hodu mincí. Kromě toho se ukazuje, že Marie Stuartovna přináší velmi aktuální téma. Přitom pro všechny tvůrce přišlo nečekaně.

„Mohl bych dát chytrou odpověď, že naše představení je o Therese May a Hillary Clinton, o ženské síle, o vztahu mezi politikou a gendrem a o nutnosti lhát, když je člověk u moci,“ popisuje Icke.  „Pravdou ale je, že jsme hru plánovali ještě pře Brexitem. Ještě předtím, než se Theresa May dostala k moci a ještě než Hillary Clinton rozjela kampaň.  To je ale znak velké hry, že se umí napojit na jakoukoli dobu, v níž je uváděna.“

https://www.youtube.com/watch?v=ATxY1EMHYMc

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Spiknutí Hygge. To je název dlouhého čtení o posedlosti, s níž Británie letos vzývala typicky dánský koncept „hygge“. Tedy nejen obtížně vyslovitelný, ale především obtížně definovatelný pocit a chování, které jsou hluboce zakořeněny v dánské mentalitě. Nabízejí se překlady někde mezi útulností, pohodlím, příjemností a pohodou, ale žádný z nich není zcela přesný.

Jak popisuje Charlotte Higgins ve svém textu pro The Guardian, Britové z hygge v roce 2016 šíleli. Nejenže tu na toto téma vyšlo více než deset samostatných knih, ale noviny na to téma napsaly přes dvě stě samostatných článků (v roce 2015 jich bylo pouze 40). Spolu s Brexitem a trumpismem se hygge objevuje mezi slovy roku, které vyhlašuje Oxfordský slovník.

Reklama
Reklama

Higgins si toto třeštění vysvětluje tím, že Británie letos prochází velmi bouřlivým a destabilizujícím vývojem - a právě skandinávský ideál domáckosti s rozsvícenými svíčkami, ozdobnými záclonkami a svařenými nápoji nabízí v nejistých časech pocit bezpečí.

Takový zájem o hygge zaskočil i samotné Dány, kdy profesor lingvistiky z univerzity v Roskilde, Carsten Levisen, tvrdí, že by již o mezinárodní slávě hygge stálo za to uspořádat konferenci.  Hygge má ovšem i své stinné a v Dánsku opovrhované stránky: koncept domáckosti, malých radostí, antimodernosti, obrácení se k rodině a nezájem o velké události i politiku je pevně spjatý s historií malého národa.

V hygge se skrývá také obrovská konformizující síla, kterou ve svém románu Uprchlík kříží svou stopu z roku 1933 vyhmátl a kritizoval spisovatel Aksel Sandemose.  Kniha ve své době vyvolala velký poprask díky přesným popisům stádnosti a až agresivního lpění na skromnosti ve fiktivním městečku Jante.

Podobnou zkušenost, kdy bylo hygge na obtíž, líčí i německý fotbalový manažer Sepp Piotek, který připravoval dánský národní team na jeho první účast na mistrovství světa konaném v roce 1986. „Celkový postoj byl takový, že být v národním týmu by měla být zábava a pohoda,“ udivilo tehdy Pioteka.

Toto mentální nastavení podle mnoha komentátorů komplikuje i politické klima Dánska. Mít spory a diskutovat složité věci totiž vůbec není hygge.