pondělí 18. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pokud si někdo myslel, že to s Brexitem zabalíme, tak se zatraceně mýlí, vzkázal o víkendu svým spoluobčanům výřečný britský ministr zahraničí Boris Johnson – a mezi řádky si rovnou tak trochu řekl o to, že když bude potřeba, rád to celé vezme na sebe.

Zamotaná jednání o vystoupení z EU a s nimi související napětí na domácí politické scéně tak dostávají poněkud nový impuls. Premiérka Theresa May je po nepovedeném riziku s letošními volbami oslabená a nikam nevedoucí jednání se zbytkem Unie její pozici nijak neprospívají. Takže pokud skutečně jde o startovní výstřel k puči, dává to smysl. Otázkou je, kdo se přidá.

Reklama
Reklama

Boris Johnson – rozcuchaný albín, který byl loni jedním z hlavních zastánců Brexitu – zveřejnil v sobotu v deníku Telegraph dlouhou stať (celý text dal i na Facebook) o tom, že je ohledně odchodu z Unie třeba přestat lavírovat a udělat ostrý řez. A to klidně i bez nároku na volný přístup k evropskému trhu. Text se neobrací explicitně proti zbytku vlády nebo konzervativní strany – zní spíš jako pokus dodat občanům odvahu, aby se nebáli udělat skok, který si loni odhlasovali, protože Británie je přece dost silná, aby to zvládla. Proti šéfce vlády v textu není napřímo ani slovo, což se Johnson snažil později zdůraznit i na Twitteru, kde napsal, že Theresu May dál plně podporuje a že se těší na její projev o brexitu ve Florencii tento týden.

V Británii ale vesměs všichni pochopili, o jaký vzkaz ve skutečnosti šlo. Ať už o článku psal Telegraph,Independent,Guardian,Daily Mail, bulvární Sun nebo veřejnoprávní BBC, všichni se víceméně shodli, že jde o výstřel proti premiérce, která se při jednáních s Unií snaží tvrdému Brexitu vyhnout a dává přednost pozvolnému odchodu. Johnson s ní ani se zbytkem kabinetu článek nijak nekonzultoval, zlomyslně vypadá i načasování před akcí ve Florencii, kde má Theresa May upřesnit, co chce s Brexitem dál dělat, a nutně se bude muset vůči známému stranickému kolegovi vymezit.

„V parlamentu je článek chápán jako začátek (Johnsonovy) kampaně za převzetí moci,“ píše Guardian v úvodu svého článku, kde jeden nejmenovaný konzervativní poslanec vylíčil novou situaci jako „otevřenou válku uvnitř kabinetu o nejdůležitější téma dne“.

Protestor wearing a Theresa May mask is seen the day after Britain's election in London
Happening po vyhlášení výsledků voleb • Autor: REUTERS

Spor se týká toho, že po oficiálním zahájení výstupních rozhovorů 29. března letošního roku začala běžet dvouletá lhůta, na jejímž konci má Británie Unii opustit. To dostává Londýn pod tlak, aby se stihlo dojednat, za jakých podmínek k vystoupení dojde. Půl roku po startu je zjevné, že jednání nikam nepokročila – Brusel tahá v jednáních za delší konec, protože pro britskou ekonomiku má velkou cenu udržet si přístup na volný unijní trh. Po odtržení však Británie z jednotného unijního trhu vypadává a nový obchodní vztah je třeba dojednat.

O to se snaží Theresa May. Její plánem je zatím ne zcela jasně definované přechodné období po březnu 2019, kdy by vše fungovalo v zásadě tak jako dosud a bylo by víc času na pořádnou dohodu, která by vzájemné obchodní vztahy do budoucna ukotvila pokud možno co nejvíc v zájmu Británie. Jenže Unie si v takové situaci může diktovat, za jakých podmínek Brity na svůj trh vpustí. Proto se začalo mluvit o tom, že by Británie za vstup na jednotný trh dočasně platila. I dnes je Británie čistým plátcem do rozpočtu EU, čili v těchto dvou bodech by vše zůstalo při starém. Změna by nastala v jiných citlivých věcech, jako je vlastní azylová politika nebo únik z jurisdikce Evropského soudního dvora. Taková je strategie Theresy May – koupit si přístup na evropské trhy zhruba na dva nebo tři roky a mezitím dojednat přijatelnou dohodu natrvalo.

Obchodní vztahy mezi Británií a zbytkem Unie bude po vystoupení potřeba nějak nastavit, ale Johnson nyní brojí proti tomu, aby tyto technikálie brzdily samu podstatu procesu. Velí vrátit se ke kořenům loňského rozhodnutí a dotáhnout ho do konce, kdy cílem je „získat zpátky kontrolu nad našimi penězi, hranicemi a zákony“. To podle Johnsona znamená plně se odstřihnout, i kdyby to znamenalo, že Británie ztratí dnešní záruky volného vstupu na evropské trhy. A rozhodně nikomu nic neplatit.

Samostatnou Británii vykresluje jako něco, čeho nikdo v zemi nemá důvod se bát. Vypočítává nově nabyté svobody, jako je možnost „nastavit si takovou imigrační politiku, jaká zemi vyhovuje, a přivítat talenty z EU i zbytku světa“ (což lze interpretovat i tak, že z EU bude mít do Británie natrvalo přístup už jen ten, kdo je vyhodnocen jako dost dobrý talent). Anebo možnost nechat si 350 milionů liber, které prý Británie týdně posílá do EU (což Johnson zmiňuje opakovaně, i když jde o zavádějící informaci – ve skutečnosti jde o 276 milionů). Británie je podle Johnsona dost silná: má nejsilnější armádu v EU, je finančním centrem světa a také domovem mnoha technologických inovací, což by se po odstranění zpátečnické regulace z Bruselu mělo ještě zlepšit. Další argument, který zmiňuje, je volnost v nastavování daní, tedy prostor pro snížení DPH na to, co Britové uznají za vhodné, anebo pro zdanění cizinců kupujících britské nemovitosti ve snaze zabránit dalšímu zdražování.

Tím se víceméně jen opakuje loňská debata před hlasováním. K ní se snažila vrátit i Theresa May, když letos vyhlásila neplánovaně předčasné volby. Její kalkul byl, že získá co nejsilnější mandát a podporu i pro případné radikální kroky, včetně prásknutí dveřmi. Jak jsme v Respektu psali, premiérka dostala ve volbách řádně přes prsty a vládu dala znovu dohromady jen s podporou severoirských nacionalistů, s nimiž se tvrdý Brexit dělá těžko. Kvůli hrozbě obnovení fyzické hranice s Irskem totiž tato strana chce vyjednávat - a hodně stoupenců přátelského soužití s Bruselem se najde i v řadách konzervativců. Pro dohodu s Bruselem a účast v jednotném volném trhu jsou nově i opoziční labouristé.

Co má tedy Boris Johnson za lubem? Pokud začíná Theresu May otevřeně ostřelovat, co tím sleduje a kde vzít pro tvrdý brexit spojence? Podle Guardianu, který Brexitu ani Johnsonovi nikdy nefandil, může jít o snahu donutit Theresu May k tomu, aby jej z vlády vyhodila, a Johnson si tak mohl začít budovat pozici vyzyvatele. Podobně Johnsonovu taktiku vyhodnotil i lídr Liberálních demokratů Vince Cable v rozhovoru pro nedělník Observer: „Evidentně sází na to, že Theresa May se chystá udělat otočku a usilovat o přechodnou dohodu, která by nás udržela na jednotném trhu EU. Johnson to vidí jako šanci vyšplhat se na vrchol, proto tlačí na mnohem extrémnější Brexit. Na radikální konzervativní poslance by to mohlo zafungovat dobře, ale pro britskou ekonomiku by to byla katastrofa.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

O turecké menšině byla letos v souvislosti s volbami již jednou řeč. Když se na jaře turecký prezident Erdogan pokusil přesvědčit statisíce německých občanů s tureckými kořeny, aby hlasovali pro změnu ústavy, vedla jeho agitace k diplomatické roztržce mezi oběma zeměmi. Před volbami do spolkového sněmu se nyní k turecké menšině opět obrací pozornost, nejde totiž o zanedbatelný počet hlasů – kolem 1,2 milionu německých občanů s tureckými kořeny může tuto neděli k urnám. Němečtí Turci vždy tradičně volili zejména sociální demokraty kvůli příznivému postoji strany ke gastarbeiterům (zahraničním pracovníkům, v případě Německa nejčastěji právě Turků).  Jak dnes volí děti, případně vnoučata těchto gastarbeiterů; tedy ti, kteří se v Německu již narodili? Zůstanou věrni tradici svých rodičů a hodí hlas SPD, či podpoří někoho jiného? Půjdou vůbec volit? A jaká témata jsou pro ně nejdůležitější? Německý deník Die Zeit se na to zeptal pěti mladých Němců s tureckými kořeny.

BURAK AYDIN, 25 LET, STUDENT PRÁV, NEROZHODNUTÝ: Rodiče Buraka do Německa přišli v osmdesátých letech a otec je věrným voličem SPD právě kvůli její podpoře gastarbeiterů. Burak však své priority vidí jinde, uvádí např. vztah strany k islámu, k uprchlické problematice, zahraniční politiku či otázky vnitřní bezpečnosti. Burakovi je sice sympatický lídr socialistů Martin Schulz, není si u něj ovšem jistý, zda je schopen nabídnout víc než jenom pozitivní dojem. Levicová Die Linke je zase „příliš levicová“, nelíbí se mu. Politika Turecka či vyjádření Erdogana při jeho rozhodování nehrají žádnou roli, tvrdí (Erdogan vyzval Turky, aby bojkotovali CDU, SPD i Zelené). Není si nicméně jistý, zda k volbám vůbec půjde. V osmnácti ho otec donutil k volbám jít a hlas tehdy hodil na protest extremistické straně. Jak říká, víckrát už to neudělal, ale dodnes u něj přetrvává frustrující pocit, že se v Německu politika dělá až příliš za zavřenými dveřmi.

Reklama
Reklama

BARAN, PRVOVOLIČ, BUDE VOLIT SOCIALISTY: Ačkoliv se Baran v Německu narodil, složil maturitu a chtěl by zde dál studovat, jak sám říká, dodnes si není jistý, zda do společnosti úplně zapadá. Mladý Němec je unaven z lidí, kteří se ho ptají, odkud pochází, a odpověď „z Německa“ jim nestačí. Barana trápí medializace turecké menšiny v důsledku dubnového referenda a myslí si, že celkově je integrace Turků v německé společnosti lepší, než to v médiích mnohdy vypadá. K tureckému prezidentovi je nicméně kritický a doufá, že se Turci v Německu nenechají ovlivnit. On sám bude volit socialisty, i proto, že podporují dvojité občanství, a mladý Němec se cítí vnitřně rozpolcen. Dalším důvodem je tradičně vstřícná politika SPD k přistěhovalcům a důraz, který klade na sociální mobilitu bez ohledu na původ člověka. Baran by přitom rád, aby německá vláda nad Tureckem nelámala hůl a zachovala spolupráci mezi oběma zeměmi. „Demokraté v Turecku dnes potřebují naši podporu,“ dodává.

ESAD CEBI, 24, STUDENT PSYCHOLOGIE, BUDE VOLIT CDU: „Vždy jsem byl velký fanoušek paní Merkel, líbí se mi způsob, jímž se snaží dosáhnout svých cílů. Je odvážná a strategická,“ uvádí Esad některé z důvodů, proč bude tuto neděli volit CDU a kancléřku Merkel. Martin Schulz je mu prý také sympatický, ale chybí mu podle něj důležité zkušenosti. Ačkoliv Esadovi bylo již devět, když s rodinou přišli do Německa, sám se dnes cítí víc Němcem než Turkem. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, vzpomíná, ale i díky pomoci školy a integračním kurzům se rodina poměrně rychle začlenila do německé společnosti.

EMRE, 21, STUDUJE STAVEBNICTVÍ, VOLIT NEPŮJDE: V žádné z tradičních stran Emre nevidí nikoho, kdo by jej mohl zastupovat. Ani SPD dnes podle něj nepředstavuje stranu hájící zájmy turecké menšiny: „Je to jako když fandíte fotbalovému týmu, který hraje špatně, ale vy mu z nějakého důvodu stejně dál fandíte. Tohle musíme změnit, musíme být o věcech opravdu přesvědčeni, nestačí něco dělat jen tak ze zvyku.“ Turci přestávají SPD volit i kvůli rezoluci o arménské genocidě, myslí si (německý parlament loni v červnu oficiálně uznal genocidu Arménů). Podle Emreho šlo o událost, s kterou dnešní generace neměla nic společného, a celá rezoluce pouze zhoršila vztahy mezi oběma zeměmi, respektive vnímání Turků v německé společnosti. Negativně vnímá Emre i rostoucí antipatie vůči Turecku jako takovému; myslí si, že obraz země je v Německu značně nepřesný a prezident Erdogan démonizovaný. Ačkoliv uznává, že si Erdogan kritiku zaslouží, prezident podle něj zemi sjednotil a přispěl k její modernizaci. „Turecko dnes potřebuje silnou vládu,“ říká.

GAMZE, 24, STUDENT FARMACIE, BUDE VLIT FDP, A SÜLEYMAN, 17, BDUE VOLIT SPD, SOUROZENCI: Jako většina gastarbeiterů, i otec Gamze vždy podporoval SPD, a Gamze sama doposud ve všech volbách taktéž volila socialisty. Nyní však podpoří Svobodné (FDP), ke změně se rozhodla po přečtení volebních programů, její rozhodnutí pak ještě podpořila volební kalkulačka, jejíž výsledky byly nejblíže právě Svobodným. Jak říká, mnohem důležitější jsou pro ni vnitropolitická témata než např. politika vůči Turecku. „Tato témata jsou pro mě dost abstraktní,“ přiznává Gamze, „nemám ráda extrémy, tedy když lidé Erdogana téměř zbožšťují, ale ani když ho zatracují a nejsou schopni vysvětlit proč.“ Sama si myslí, že Erdogan není špatný prezident, jen možná „příliš mluví“.

SÜLEYMAN (ještě nemůže volit): Sám sebe Süleyman vnímá jako Němce, ale i jako Turka, a co se děje v Turecku, mu proto není lhostejné. „Proti Erdoganově současnému počínání je nutné něco podniknout – a Martin Schultz by byl mnohem víc neústupný,“ myslí si mladík. Nicméně kdyby mohl volit, hodil by svůj hlas socialistům, líbí se mu i jejich podpora rodinám či důraz na dostupnost vzdělání pro všechny.

 

Předchozí díly předvolebního seriálu:

Mocný německé bulvár pomáhá kancléřce

Kde jsou ruští hackeři, ptá se Německo

Přísně na Řeky, nebo na diesely? Koho si vybere Angela Merkel do nové vlády

S uprchlíky jsem chybu neudělala, zopakovala kancléřka

Angela Merkel ve světě: respekt i ničitelka západní civilizace

Reklama
Reklama